Input:

č. 25/1958 Sb. rozh. tr., Garance

č. 25/1958 Sb. rozh. tr.
Pemze národního podniku připravené k výplate zaměstnanců tohoto podniku jsou majetkem v socialistickém vlastnictví, dokud nebyly vyplaceny jednotlivým zaměstnancům. Proto odcizení nebo zpronevěření takovýchto peněz je rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví podle § 245 odst. 1 písm. a) nebo b) tr. zák.
Uzná-li soud obžalovaného vinným více stejnými opakujícími se trestnými činy, musí u každého jednotlivého trestného činu uvést údaje uvedené v § 138 odst. 1 tr. ř. (místo, čas a způsob spáchání jednotlivého trestného činu a po případě i další skutečnosti potřebné k identifikaci skutku).
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 19. listopadu, 1 Tz 224/57.)
Obžalovaná obstarávající výplatu mezd v národním podniku snižovala před výplatou na výplatních listinách a na výplatních páskách údaje o mzdě některých zaměstnanců, načež prováděla výplaty v těchto snížených částkách a po výplatě upravila výplatní listiny opět na původní znění, při čemž rozdíly v penězích si ponechávala.
Za dobu od dubna 1956 do února 1957 si takto zadržela nejméně 3.200 Kčs.
Lidový soud v České Lípě uznal obžalovanou vinnou mnohonásobným trestným činem podvodu podle § 249 odst. 1 tr. zák.
Krajský soud v Liberci k odvolání, které podala pouze obžalovaná, jí uložil mírnější trest.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil rozsudky lidového i krajského soudu a lidovému soudu uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona uvedl, že [ peníze připravené ve výplatních sáčcích k výplatě zaměstnanců byly v socialistickém vlastnictví, dokud nebyly jdnotlivým příjemcům vyplaceny. Nešlo proto o podvod, nýbrž o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Dále uvedl, že jednotlivé skutky měly být vzhledem k subjektivním a objektivním spojitostem posuzovány jako pokračování v témže trestném činu a mělo být uznáno, že obžalovaná spáchala trestný čin výdělečně.
Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon.
Lidový soud posoudil činnost obžalované jako mnohonásobný podvod. Při tom však nevzal v úvahu, že peníze, které si obžalovaná zadržela, nenáležely dosud pracovníkům národního podniku, nýbrž že tyto peníze byly obžalované svěřeny jako majetek národního podniku, tedy jako majetek v socialistickém vlastnictví. Soukromé osoby, jimž peníze měly být vyplaceny jako mzda, staly by se vlastníky peněz teprve jejich výplatou jednotlivým osobám. Proto peníze připravené ve výplatních sáčcích k výplatě zaměstnancům, třeba že již odpočítané pro jednotlivé zaměstnance, byly v socialistickém vlastnictví, ježto dokud příjemce platu peníze nepřijal, náležely tyto peníze podniku a byly obžalované svěřeny k tomu, aby jimi prováděla výplaty mezd. Okolnost, že činností obžalované byly dotčeni