č. 23/1956 Sb. rozh. obč., Garance
č. 23/1956 Sb. rozh. obč.
Poskytl-li zaměstnavatel svému zaměstnanci při přijetí do práce užívání bytu pro dobu trvání pracovního poměru a za úplatu, vznikl tak nájemní poměr a nikoli smlouva o užívání naturálního bytu. Tak je tomu, i když byt byl ve smlouvě označen jako byt naturální a úplata za jeho užívání byla srážena ze mzdy.
Nárok na vyklizení bytu opřený o tvrzení, že žalovaný ho užívá bez právního důvodu a návrh na přivolení k výpovědi jsou nároky rozdílné, pro něž je předepsán i rozdílný způsob řízení. Není ovšem vyloučeno, aby účastník svůj návrh podle § 72 o. s. ř. změnil a je na místě, aby soud podle § 7 o. s. ř. vhodným způsobem působil k tomu, aby navrhovatel svůj návrh přizpůsobil.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 29. září 1955, Cz 372/55.)
Žalovaný obývá byt o třech pokojích a kuchyni v domě nacházejícím se v kolonii rodinných domků, které byly postaveny při podniku a určeny pro ubytování jeho zaměstnanců a které má žalobce ve své operativní správě.
Žalobce tvrdí, že byt byl žalovanému přidělen jako byt naturální po dobu trvání pracovního poměru, který zanikl tím, že žalovaný přijal jiné zaměstnání a že tedy tento byt obývá bez právního titulu. Navrhuje proto vydání rozsudku, že žalovaný je povinen vyklidit byt do 15 dnů.
Lidový soud v Ledči n. Sáz. došel k závěru, že mezi účastníky byl založen nájemní poměr, který poněvadž jde o nájem chráněný může být skončen se strany pronajimatele pouze způsobem uvedeným v § 384 o. s. ř., totiž s přivolením soudu nebo soudním smírem uzavřeným v řízení o přivolení k výpovědi (po případě o přivolení ke zrušení bez výpovědi), pokud nedošlo mezi stranami nájemního poměru k dohodě, kterou nájemce dodržel. Proto nelze žalovat o vyklizení tohoto bytu z důvodu, že je ho užíváno bez právního důvodu. Lidový soud dospěv k tomuto závěru uvažoval o žalobním návrhu jako o žádosti o přivolení k výpovědi, ale ani takto jej neuznal důvodným, maje za to, že není splněn předpoklad nezbytné potřeby bytu pro zaměstnance žalujícího podniku. Proto žalobu zamítl.
Krajský soud v Jihlavě vyhověl žalobcovu odvolání a změnil napadený rozsudek tak, že žalovaný je povinen byt vyklidit a žalobci odevzdat, neboť dospěl k závěru, že mezi stranami nedošlo k uzavření nájemní smlouvy, nýbrž že žalovaný bytu užíval jako bytu naturálního.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem rozhodl, že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Jádrem sporu je otázka, z jakého právního důvodu žalovaný bytu užíval, totiž zda na základě poměru pracovního či podle smlouvy nájemní.
Nájemní poměr týkající se bytu je zásadně postaven pod zvláštní zákonnou ochranu, a to v tom směru, že k jeho ukončení se strany pronajimatele může dojít s výjimkou případů v zákoně uvedených (§ 384 o. s. ř.) jen s přivolením soudu. I jinými ustanoveními (§§ 383, 384 věta druhá a třetí o. s. ř.) zabezpečuje zákon, aby nájemce nebyl o tuto zvláštní ochranu připraven. Z toho se podává nezbytně ten závěr, že v případě, kde strany dojednaly podmínky, í za nichž podle zákona vzniká nájemní poměr, dochází k založení takového poměru bez ohledu na to, že strany označily tento poměr jinak (což ostatně platí i v jiných…
