Input:

č. 22/1961 Sb. rozh., Garance

č. 22/1961 Sb. rozh.
Náhrada škody za pracovní úraz, který utrpěl zaměstnanec při práci v cizině.
(Rozhodnutí městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 1960, 8 Co 339/60.)
Montér žalujícího podniku utrpěl pracovní úraz v závodě, kam jej vyslal žalovaný jako podnik zahraničního obchodu, aby prováděl servisní službu v cizině. Poněvadž příčina úrazu tkvěla v provozu cizího podniku, uplatnil žalující podnik nárok na náhradu toho, co vyplatil tomuto svému zaměstnanci z titulu předmětného pracovního úrazu.
Okresní soud pro Prahu 1 vyhověl žalobě v plném rozsahu. Uznal, že pracovní úraz montéra žalujícího podniku má svůj původ v provozu strany žalované; shledal proto, že žalovaný solidárně spoluzodpovídá za úrazové následky se žalobcem, který byl zaměstnavatelem montéra utrpěvšího úraz.
Městský soud v Praze rozsudek soudu první stolice potvrdil.
Odůvodnění:
Pokud jde o vypořádací postih, shledal prvý soud žalobní nárok odůvodněným. Hledisko § 1 zák. č. 58/1956 Sb. vychází ze zřetele, že zásadně riziko úrazové, které postihuje zaměstnance při plnění pracovních úkolů, jde na vrub podniku, v jehož provozu k úrazu došlo. Stal-li se pracovní úraz zaměstnanci, stal se vždy v provozu zaměstnavatele, který je vždy provozovatelem ve smyslu § 1 cit. zák.; stal-li se pracovní úraz zaměstnanci v cizím závodě, stal se úraz také v provozu tohoto cizího závode, a to tehdy, jestliže příčina úrazu má svůj původ v provozu cizího závodu. Přitom nezáleží na tom, byl-li úraz tím či oním provozovatelem zaviněn.
Odvolatel připustil při odvolacím jednání, že dispozice se zaměstnancem, určeným k provedení práce v cizině, má výhradně žalovaný.
Stal-li se tedy úraz v závodě, kam vyslal montéra žalovaný jako podnik zahraničního obchodu, aby prováděl servisní služby v cizině, tkví příčina úrazu v provozu žalovaného, který proto za úraz spoluzodpovídá. Je nerozhodné, byl-li montér proti úrazu pojištěn. Podle zprávy ministerstva financí ze dne 3. června 1960 není prokázána podobná pojistná povinnost. Ostatně již prvý soud případně poukázal na ustanovení § 39 zák. o pojistné smlouvě, když argumentuje tím, že smyslem pojištění, které je prováděno ve prospěch určité osoby, není, aby poškozená osoba nemohla požadovat kromě toho náhradu na škůdci; takovým výkladem by se úplně setřel význam pojišťovnictví a ztratilo by jakýkoliv význam