č. 127/1956 Sb. rozh. obč., Garance
č. 127/1956 Sb. rozh. obč.
Určení výše nároku nezávisí ve smyslu § 129 odst. 3 o. s. ř. na znaleckém posudku tam, kde výše nároku je již předem objektivně dána. Tak je tomu, jestliže znalec podle svých odborných znalostí a vyšetření zpracovává účetní doklady a výsledky provedené inventarisace a vyčísluje tak výši manka.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 7. června 1956, Cz 155/56.)
Podnik státního obchodu „Pramen“ žaloval vedoucího prodejny o zaplacení 10.945,16 Kčs, neboť schodkem v této výši skončilo k 28. únoru 1954 hospodaření žalovaného v prodejně jemu svěřené. Při prvém ústním jednání omezil žalobce žalobu na 8669,16 Kčs. K námitce žalovaného, který popíral existenci manka a tvrdil naopak, že sám zjistil přebytek, byl na jeho návrh proveden důkaz znalcem z oboru účetnictví.
Lidový soud civilní v Ostravě opíraje se o znalecký posudek odsoudil na to žalovaného k zaplacení 4729,30 Kčs v měsíčních splátkách po 300 Kčs a v dalším žalobu zamítl. O nákladech řízení vyslovil, že se vzájemně zrušují.
Krajský soud v Ostravě ke stížnosti žalujícího podniku do výroku o nákladech řízení změnil rozsudek lidového soudu v této části tak, že uložil žalovanému, aby zaplatil na nákladech řízení 1088,80 Kčs rovněž ve splátkách po 300 Kčs měsíčně. Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že v souzené věci závisela zjištění výše žalobního nároku na znaleckém posudku a proto má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení podle § 129 odst. 3 o. s. ř. Přiznal proto žalobci náhradu celých nákladů, t. j. plné znalečné 900 Kčs a soudní poplatek podle výše přisouzené částky.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že usnesením krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Ustanovení § 129 odst. 3 o. s. ř. může soud použít pouze v případech v tomto ustanovení výslovně uvedených, tedy mimo jiné i tehdy, záviselo-li určení výše nároku na znaleckém posudku. Zákon zřejmě hodnotí obtížnou situaci…
