č. 101/2022 Sb. rozh., Garance
č. 101/2022 Sb. rozh.
Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2022, sen. zn. 29 ICdo 12/2020, ECLI:CZ:NS:2022:29.ICDO.12.2020.3
V rozsahu nezbytném pro řízení o odpůrčí žalobě, kterou se insolvenční správce domáhá vůči advokátu určení neúčinnosti právního jednání, jímž mu insolvenční dlužník (klient nebo jeho právní nástupce) uhradil pohledávku z titulu odměny za zastupování a za poskytnuté právní rady a služby, a (současně) zaplacení (vrácení) poskytnutého plnění do majetkové podstaty, není advokát vázán povinností mlčenlivosti; ve smyslu ustanovení § 21 odst. 4 zákona o advokacii se takový spor považuje za spor (o úhradu palmáre) mezi advokátem a klientem nebo právním nástupcem klienta.
Úprava obsažená v § 111 insolvenčního zákona se uplatní bez omezení i na právní jednání, jímž dlužník (klient) poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, a před rozhodnutím o úpadku uhradil svému advokátu pohledávku z titulu odměny za zastupování a za poskytnuté právní rady a služby.
Lze-li na základě vylíčení rozhodujících skutečností v odpůrčí žalobě při nezměněném žalobním návrhu (petitu) posoudit právní jednání dlužníka jako neúčinné podle § 111 insolvenčního zákona, není takovému posouzení na překážku skutečnost, že žalobce požadoval určit neúčinnost právního jednání dlužníka podle § 240 insolvenčního zákona.
Sbírkový text rozhodnutí
Nejvyšší soud odmítl dovolání proti výroku o nákladech odvolacího řízení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, zároveň zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2019, a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem ze dne 24. 5. 2019, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o odpůrčí žalobě podané žalobcem AS Z. v. o. s., jako insolvenčním správcem dlužníka D. G. S., tak, že:
[1] Určil, že „právní úkon“ dlužníka spočívající v bezhotovostní platbě ve výši 14.590,44 EUR dle smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 24. 6. 2016, zaslané z označeného bankovního účtu dlužníka ve prospěch označeného účtu žalovaného P. O. je vůči věřitelům dlužníka neúčinným „právním úkonem“ (bod I. výroku).
[2] Uložil žalovanému zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku ve prospěch majetkové podstaty dlužníka částku 14.590,44 EUR (bod II. výroku).
[3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).
[4] Uložil žalovanému zaplatit na účet insolvenčního soudu soudní poplatek ve výši 2.000 Kč (bod IV. výroku).
2. Insolvenční soud vycházeje z ustanovení § 111, 235, § 236, § 237, § 238 a § 239 zákona č. 182/2006 Sb., úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a dovolávaje se závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 677/2011 [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem 60/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 60/2014“),…
