č. 10/1955 Sb. rozh. obč., Garance
č. 10/1955 Sb. rozh. obč.
Pro posouzení, zda knihovní žádost, která se opírá o výrok veřejného úřadu [§ 35 písm. d) knih, zák.], je obsahem tohoto výroku odůvodněna, je rozhodující jen ta část příslušného výměru, která obsahuje vlastní rozhodnutí o předmětu řízeni; jen tato část, nikoliv odůvodnění, nabývá právní moci.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 24. září 1954, Cz 381/54.)
Národní podnik žádal o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem uvedeným v dílčím výměru ministerstva lehkého průmyslu, kterým byl podle § 4 odst. 7 dekr. č. 100/1945 Sb.. o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění vyhlášky ministerstva průmyslu č. 107/1950 Sb., určen rozsah znárodnění podniku. Knihovní návrh se opíral o tento výměr a y něm uvedené vyhlášky, jakož i o rozhodnutí o znárodnění a začlenění znárodněné majetkové podstaty do národního podniku oď 1. ledna 1951.
Lidový soud v Hlinsku v Čechách návrhu vyhověl a navržené knihovní zápisy povolil.
Krajský soud v Pardubicích ke stížnosti vlastníků parcely zapsané ve vložce, jíž se zápisy týkaly, změnil usneseni soudu první stolice potud, že zamítl žádost o vklad vlastnického práva na tuto parcelu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí krajský soud uvedl: „Dílčí výměr ministerstva je veřejnou listinou podle § 35 knihovního zákona, poněvadž je rozhodnutím o rozsahu znárodnění podle § 4 odst. 7 dekr. č. 100/1945 Sb. ve znění vyhlášky ministerstva průmyslu č. 107/1950 Sb. Soud nemůže přezkoumávat jeho věcnou správnost, je však povinen prozkoumat a smí povolit knihovní zápis jen, odpovídá-li žádost obsahu předložených listin (§ 94 č. 3 knih. zák.). Každá vkladní listina musí obsahovat platný právní důvod (§ 26 odst. 2 knih. zák.), jde-li o nabytí nebo změnu věcného práva. Jako právní důvod znárodnění uvádí dílčí výměr ustanovení § 4 odst. 3 cit. dekretu, podle něhož se znárodnění týká majetku uvedeného v § 4 odst. 2 cit. dekretu, tedy i nemovitostí [§ 4 odst. 2 písm. a) dekretu], slouží-li nebo je-li tento majetek určen provozu znárodněného podniku, i když náleží někomu jinému než vlastníku podniku. Tento právní důvod však není ve výměru prokázán, poněvadž se v něm výslovně uvádí, že toliko část parcely stěžovatelů sloužila potřebám znárodněného podniku jako příjezdní cesta a stěžovatelé nebyli nikdy jeho vlastníky.“
Po tomto usnesení krajského soudu vydal lidový soud usnesení, jímž podle usnesení krajského soudu nařídil výmaz vlastnického práva pro Československý stát a obnovení zápisu vlastnického práva pro stěžovatele.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že usnesením krajského soudu a na základě něho vydaným usnesením lidového soudu byl porušen zákon. Obě tato usnesení zrušil a krajskému soudu uložil, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Stát nabývá vlastnictví k znárodněnému majetku…
