č. 1/1956 Sb. rozh. obč., Garance

Žalobkyně koupila smlouvou z 22. listopadu 1952 od F. S. jako dědičky po L. S. ještě před potvrzením o nabytí tohoto dědictví (§ 559 obč. zák.) dům a parcelu za 220 000 Kčs starých peněz. ONV přivolil k tomuto převodu výměrem z 11. února 1953, který nabyl moci práva.

K návrhu žalovaných povolil lidový soud civilní v Praze usnesením z 27. listopadu 1953 proti F. S. exekuci zřízením exekučního zástavního práva na nemovitostech žalobkyní zakoupených, a to k vymožení nároku žalovaných v částce 77.800 Kčs starých peněz s přísl. Zástavní právo bylo zapsáno do pozemkové knihy.

Žalobkyně navrhla, aby tyto nemovitosti byly vyloučeny z exekuce, protože podle kupní smlouvy stala se jejich vlastnicí nejpozději dnem, kterého ONV přivolil ke smlouvě, t j. dnem 11. února 1953, tedy ještě před tím, než bylo pro žalované zřízeno zástavní právo. Žalovaní namítali především, že ke zcizení nemovitosti bylo třeba přivolení soudu podle § 556 obč. zák., protože potvrzení o nabytí dědictví v době uzavření kupní smlouvy nebylo ještě vydáno, a dále, že kupní smlouva nemá vůči nim právních následků z důvodů odporovatelnosti uvedených v § 47 č. 1 a § 48 obč. zák.

Lidový soud civilní v Praze po provedení důkazů žalobu zamítl s odůvodněním, že kupní smlouva vyžadovala ke své platnosti přivolení soudu podle § 556 obč. zák, protože v době prodeje nebylo ještě vydáno potvrzení o nabytí dědictví Námitkou, že kupní smlouva nemá vůči žalovaným právních následků, se lidový soud v důsledku svého právního názoru už nezabýval.

Krajský soud v Praze nesdílel právní názor soudu prvé stolice, vyhověl odvolání žalobkyně a rozsudek soudu prvé stolice změnil tak, že se žalobě vyhovuje. Přitom krajský soud vyslovil právní názor, že odpor podle §§ 46 a násl. obč. zák. lze uplatni jedině žalobou, poněvadž soudním prohlášením podle § 46 obč. zák. je jenom soudní rozhodnutí, t. j. výrok rozsudku, v němž se soud zabýval odporem. Proto se námitkou, týkající se odporu, ve…