Input:

č. 93/1952 Sb. rozh. obč., Garance

č. 93/1952 Sb. rozh. obč.
Nárok na denní nemocenské zaměstnance, který onemocní na bezplatné dovolené, nutno posuzovat podle § 36 zákona o národním pojištění; nelze tu použít § 20 odst. 1 třetí věty zákona o národním pojištění a pokládat za příjem horní hranici vyměřovacího základu prvého stupně podie § 36 odst. 2 téhož zákona, kde denní nemocenské činí 15 Kčs.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 7. února 1952, Cz 7/52.)
Navrhovatelce bylo přiznáno denní nemocenské podle prvého stupne v částce 15 Kčs denně z důvodů její pracovní neschopnosti od 14. prosince 1950. Navrhovatelka je zaměstnankyní s měsíčním platem 3360 Kčs a domáhala se zvýšení denního nemocenského podle stupně odpovídajícího tomuto platu, ústřední národní pojišťovna její žádost zamítla s odůvodněním, že navrhovatelka se stala neschopnou práce v době neplacené dovolené, takže při stanovení výše nemocenského bylo nutno vyjít z ustanovení § 20 odst. 1 zák. o nár. poj. a vyměřit nemocenské ze základu, který se rovná horní hranici prvého stupně. Navrhovatelka konala práci do 5. července 1950, pak pro těhotenství práci nekonala a měla plat po dobu šesti týdnů do 15. srpna 1950. Od 16. srpna do 5. listopadu 1950 nepobírala žádné dávky ani denní nemocenské. Od 8. listopadu 1950 měla neplacenou dovolenou do 8. května 1951 a během této dovolené se dne 14. prosince 1951 stala neschopnou práce.
Okresní soud civilní v Brně přiznal navrhovatelce denní nemocenské 8. stupně. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že po dobu bezplatné dovolené nelze navrhovateľku považovat za zaměstnance v bezplatném poměru, takže není možno u ní použít ustanovení § 20 odst. 1 zák. o nár. poj. Její denní nemocenské je vyměřit tak, že se do rozhodné doby tří měsíců započítává doba bezplatné dovolené od 6. listopadu do 13. prosince 1950 a dále doba od 22. června do 15. srpna 1950. Za tuto dobu měla pracovní příjem 6048 Kčs, z něhož měsíční průměr činí 2016 Kčs, takže jí přísluší denní nemocenské podle 8. stupně. Dobu od 16. srpna 1950 do 5. listopadu 1950, kdy byla navrhovatelce vyplácena pomoc v mateřství, nelze započítat do doby rozhodné pro výši vyměřovacího základu (§71 odst. 5, § 61 odst. 2, § 36 odst. 3 zák. o nár. poj.).
Krajský soud v Brně vyhověl odvolání ústřední národní pojišťovny a změnil rozsudek okresního soudu tak, že ponechal v účinnosti původní výměr, kterým byla zamítnuta žádost o zvýšení denního nemocenského. V odůvodnění uvedl, že nelze jít přes hranici tří měsíců stanovenou v § 36 odst. 3 zák. o nár. poj., tedy že je nutno počítat jen dobu od 15. září do 14. prosince 1950. Protože v této době neměla navrhovatelka plat, nelze ji zařadit do vyššího stupně než prvého podle § 36 odst. 2 zák. o nár. poj.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem podle § 210 o. s. ř., rozhodl, že rozsudkem krajského soudu jako soudu odvolacího byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Oba soudy vystihly, že základem řešení věci je, podle kterého vyměřovacího základu má být určeno denní nemocenské v případě, že se zaměstnanec stane neschopným práce během neplacené dovolené. Není výslovného ustanovení zákona o národním pojištění, které by dávalo odpověď na tuto otázku.
Je správný názor obou soudů, že