Input:

81/1948 Sb., Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb., o výkonu lékařské prakse Garance

č. 81/1948 Sb., Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb., o výkonu lékařské prakse
ZÁKON
ze dne 7. dubna 1948,
kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb., o výkonu lékařské prakse.
Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon č. 114/1929 Sb. se mění a doplňuje takto:
1. § 1, odst. 1 zní:
„Pokud tento zákon nestanoví jinak, jest oprávněn vykonávati lékařskou praksi na území Československé republiky, kdo
a)  je svéprávným československým státním občanem,
b)  dosáhl diplomu doktora veškerého lékařství některé československé university,
c)  vykonal výcvik předepsaný v § 7a a
d)  dostal povolení podle § 8, odst. 1.”
2. Za § 7 se vkládá nový § 7a tohoto znění:
㤠7a.
(1)  Lékaři, kteří dosáhli diplomu doktora veškerého lékařství po 5. květnu 1945, mohou zahájiti praksi nebo v ní pokračovati teprve po ukončení povinného výcviku podle dalších ustanovení.
(2)  Povinný výcvik trvá 3 roky.
(3)  Do doby povinného výcviku se započítává:
a)  lékařům, kteří po 5. květnu 1945 ji vykonávali praksi, celá doba předchozí lékařské prakse,
b)  celá doba činné vojenské služby, pokud tato služba byla konána v československé armádě ve škole na důstojníky zdravotnictva a lékárnictva v záloze, v lékařské vojenské službě nebo ve vojenské lékařské škole, osvojil-li si lékař za tuto dobu všeobecné vědomosti a a zručnosti v praksi ústavní i mimoústavní,
c)  celá doba služby konané v letech 1939 až 1945 v československé zahraniční armádě nebo v některé ze spojeneckých armád ve škole na důstojníky zdravotnictva a lékarnictva v záloze nebo ve zdravotní službě,
d)  doba odborné činnosti vykonávané před dosažením diplomu doktora veškerého lékařství, konal-li tuto činnost kandidát lékařství, který byl dne 17. listopadu 1939 zapsán alespoň v osmém studijním běhu na lékařské fakultě některé české university, v době od 17. listopadu 1939 do 4. května 12945 na území Československé republiky nebo na území ovládaném spojenci v ústavu léčebném nebo ošetřovacím nebo zdravotnickém ústavu výzkumném a vzdělávacím, a odpovídá-li činnost povahou konaných prací činnosti lékařské jednou čtvrtinou, nejvýše však dobou jednoho roku; byla-li však konána osobou, která do 17. listopadu 1939 vykonala na lékařské fakultě některé české university s úspěchem druhou přísnou zkoušku doktorskou, jednou polovinou bez dalšího omezení.
(4)  Ministerstvo zdravotnictví stanoví směrnicemi, které vydá po slyšení lékařských komor, lékařských fakult a Ústřední rady odborů vyhláškou v Úředním listě, povahu činnosti a zásady pro určování působiště v době povinného výcviku tak, aby si lékař výcvikem osvojil všeobecné vědomosti a zručnosti v praksi ústavní i mimoústavní. Podle těchto směrnic určuje v jednotlivých případech působiště a způsob činnosti v době povinného výcviku zemský národní výbor (na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví), při čemž je přihlédnouti k tomu, aby se lékaři dostalo přiměřeně placeného místa.
(5)  Výkon povinného výcviku se nepokládá za přerušení vzdělávací lékařské činnosti požadované pro udělení