Input:

R 76/1956; Garance

č. 76/1956 Sb. rozh. obÄŤ.
K otázce odměňování zaměstnanců podniku státního obchodu prémiemi podle výnosu ministra vnitřního obchodu z 15. září 1954 č. 77 Sbírky příkazů a výnosů MVO.
Právní nárok na výplatu prémie náleží při splnění všech podmínek jen vedoucím a operativním zaměstnancům, kteří jsou odměňováni prémiemi přímo a jen podle ukazatelů a jejichž prémie je stanovena předem pevnou procentní částkou.
Výši prémie ostatních zaměstnanců podniku státního obchodu stanoví při splnění prémiových ukazatelů ředitel podle své úvahy a zaměstnancům nevzniká žalovatelný nárok na vyplacení prémie.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 29. února 1956, Cz 494/55.)
Žalobce jako administrativní zaměstnanec žalovaného uplatnil nárok na vyplacení prémie v částce 156,75 Kčs za měsíc listopad 1954, kterou mu podnik odmítl poskytnout s poukazem na to, že nebyly prý splněny podmínky, za kterých se jeho zaměstnanci odměňují prémiemi, zejména že nebylo dosaženo v rozhodném období plánované akumulace.
Lidový soud civilní v Praze žalobě vyhověl. Podle jeho přesvědčení, k němuž došel na podkladě skutkového stavu mezi účastníky celkem shodného, byly za měsíc listopad 1954 splněny všechny podmínky, za kterých se zaměstnanci žalovaného odměňují prémiemi, a to jak překročením plánu obratu, o čemž nebylo mezi účastníky sporu, tak i splnění plánované akumulace, které žalovaný podnik popíral.
V odvolání proti rozsudku lidového soudu namítl žalovaný jednak nesprávnost závěru lidového soudu v otázce, zda došlo ke splnění plánované akumulace, především však to, že nárok na výplatu prémie nemůže být soudně vůbec vymáhán, poněvadž výplata prémií je vázána podle směrnic na souhlas ředitele hlavní správy, který nebyl v tomto případě udělen .
Krajský soud v Praze nevyhověl odvolání žalovaného podniku. Neuznal souhlas ředitele hlavní správy za podmínku nutnou pro vznik nároku na vyplacení prémie, maje za to, že schvalovací akt ředitele hlavní správy znamená toliko konstatování správnosti předpokladů pro vyplacení prémií a jejich výši s hlediska směrnic o odměňování zaměstnanců, které co do podmínek nároku platí však všeobecně a jsou závazné i pro ředitele nadřízeného orgánu. V otázce splnění plánované akumulace schválil názor lidového soudu, že nelze na vrub vykazované akumulace vyúčtovat jako ztrátu položky, které nesouvisí s hospodařením podniku za příslušný měsíc a považoval proto tuto podmínku potřebnou pro vyplacení prémie za rovněž splněnou.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozsudkem lidového soudu civilního v Praze a krajského soudu v Praze byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Žalovaný podnik je podnikem státního obchodu podle vládního nařízení č. 3/1953 Sb. o podnicích státního obchodu, tedy hospodářskou organisací ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) vl. nař. č. 41/1952 Sb., kterým se stanoví zásady pro účetní evidenci. Pro platové poměry jeho zaměstnanců platí tudíž úprava stanovená výnosem ministra vnitřního obchodu z 15. září 1954 č. 77 Sbírky příkazů a výnosů MVO a směrnicemi o odměňování zaměstnanců podniků státního obchodu, vydanými jako příloha 2 tohoto výnosu. V čl. II odst. 2 výnosu se zavádí v podnicích státního obchodu dvojí způsob