č. 64/1951 Sb. rozh. tr., Garance
č. 64/1951 Sb. rozh. tr.
Porušení procesního ustanovení není odvolacímu soudu již samo o sobě důvodem pro zrušení rozsudku a vrácení věci k opakování hlavního líčení. Odvolací soud tak postupuje pouze tehdy, jestliže skutková zjištění soudu první stolice jsou tak nedostatečná, že je nutno hlavní líčení opakovat (§ 183 tr. ř.).
(Rozhodnutí krajského soudu v Brně ze 4. prosince 1950, To XI 401/50.)
Okresní soud ve Znojmě uznal obviněného vinným trestným činem krádeže podle § 247 ods. 1, 2 písm. a), b), e) tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody na pět let.
Krajský soud vyhověl odvolaní obviněného, zrušil napadený rozsudek podle § 183 tr. ř. a nařídil okresnímu soudu, aby věc v hlavním líčení znovu projednal a rozhodl.
Z důvodů:
Podle důkazů provedených při hlavním líčení vzal okresní soud za zjištěno, že obviněný v době několika měsíců provedl v různých obcích celou řadu krádeží, které ve výroku rozsudku vypočítává. Jde o odcizení šatstva, prádla, jízdních kol, hospodářských zvířat, peněz atd., spáchané většinou v noci. Okresní soud uznal, že se obviněný dopustil trestného činu krádeže výdělečně, se zbraní a že tu je další zvláště přitěžující okolnost proto, že obviněný spáchal krádeže s obzvláštní odvážlivostí v noci na věcech uzamčených.
Obviněný, který svou vinu popřel, poukazuje v odvolání mimo jiné na to, že při hlavním líčení neměl obhájce, ačkoliv se konalo řízení o trestném činu krádeže podle § 247 odst. 2 tr. zák., tedy o činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Jde tu o případ nutné obhajoby, kde podle § 146 odst. 1 tr. ř. musí obviněný při hlavním líčení mít obhájce. Okresní soud měl postupovat podle § 45 odst. 1 tr. ř. a postarat se, aby obviněný měl při hlavním líčení obhájce, resp. měl hlavní líčení z tohoto důvodu odročit [§ 170 odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Odvolatel má za to, že již pro porušení těchto procesních ustanovení musí být rozsudek okresního soudu zrušen a věc vrácena k novému projednání za účasti obhájce, aby tak byla zaručena řádná obhajoba a zjištění materiální pravdy.
Odvolatel má pravdu potud, že okresní soud v uvedených směrech skutečně porušil závazná ustanovení trestního řádu, jimiž se provádí zásada ústavy 9. května o zajištění obhajoby obviněného v trestním řízení a která mají napomáhat zjištění materiální pravdy. Je povinností soudů, aby tato důležitá procesní ustanovení důsledně zachovávaly. Správný však není závěr odvolatelův, že již pro toto porušení formy musí být rozsudek zrušen a věc vrácena do první stolice k opakování hlavního líčení. Trestní řád nic takového výslovně nepředpisuje a nelze to z jeho ustanovení nebo zásad, na nichž je vybudován, vyvozovat ani nepřímo. Zejména nelze snad ustanovení § 194 věty druhé tr. ř. vykládat tak, že odstranění vad řízení, které mohly způsobit nesprávnost rozsudku, musí se stát tím, že se rozsudek zruší a řízení opakuje v první stolici bez zjištěných formálních vad. Takový zdlouhavý způsob odstraňování formálních vad byl nutný podle dřívější formalistické úpravy opravného řízení vybudovaného na zásadě zrušovací, kde rozhodnutí otázky skutkové nebylo možno napadat přímo, nýbrž jen pro porušení procesního ustanovení. Podle…
