č. 61/1967 Sb. rozh. tr., Garance
č. 61/1967 Sb. rozh. tr.
K zjišťování skutečného stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. se zřetelem k dokazování subjektivní stránky trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák.
Skutečnost, že k výtržnosti došlo ve veřejné místnosti a že přítomní odsuzovali jednání pachatele nebo se nad ním pohoršovali, nemá rozhodující vliv na zjištění, že výtržnost byla motivována zjevnou neúctou vůči společnosti.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 1967 - 7 Tz 16/67.)
Rozsudkem okresního soudu v O. ze dne 29. září 1966 sp. zn. 4 T 185/66 byl obviněný P. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu nápravného opatření v trvání šesti měsíců s tím, že z odměny, náležející mu za práci, připadá 15 procent státu.
Jeho trestná činnost spočívala v tom, že v restauraci, kam se dostavil v podnapilém stavu, tropil výtržnost tím, že hrubým způsobem urážel servírku K, která mu odmítla podat alkoholický nápoj a později ji hrubě urážel a sápal se na ni v kuchyni a když byl vyváděn číšníkem, kopal jej, roztrhal mu košili a hrubým způsobem nadával a jeho jednání bylo přítomnými hosty odsuzováno.
Ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu Nejvyšší soud zrušil rozsudek okresního soudu v celém rozsahu pro porušení zákona v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. a přikázal okresnímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci a při svém rozhodování z něho vycházejí. Objasňují se stejnou pečlivostí okolnosti svědčící proti obviněnému i okolnosti, které svědčí v jeho prospěch a provádějí v obou směrech důkazy, nevyčkávajíce návrhu stran. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými prostředky ověřit všechny okolnosti případu.
Těchto základních zásad trestního řízení okresní soud nedbal, když rozhodl o vině obviněného na základě nedostatečně objasněného skutkového stavu.
Trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo ze zjevné neúcty vůči společnosti se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnictví.
Okresní soud správně zjistil, že k závadnému počínání obviněného došlo v restauraci a před více osobami.
Pokud se však vlastní výtržnosti týká, nedbal již o její náležité objasnění.
V důvodech svého rozhodnutí se okresní soud opíral o výpovědi svědků, kteří byli při hlavním líčení vyslechnuti. Z protokolu o hlavním líčení však není vůbec patrno, které další důkazy byly u hlavního líčení provedeny, když byl čten toliko "podstatný obsah spisu". Přitom ale skutečnost, že obviněný tvrdí, že se pro podnapilost na vlastní výtržnost nepamatuje a ve výpovědích svědků jsou některé odchylnosti, měla vést okresní soud k pečlivějšímu provádění důkazů, aby mohlo být spolehlivě zjištěno, čeho se obviněný dne 17. srpna 1966 v restauraci dopustil.
Svědkyně K totiž před vyhledávacím orgánem uvedla jen to, že když odmítla obviněnému přinést pivo, řekl jí, že je baba a že s ní vyběhne, nebo podobně. Když se později po zaplacení útraty jednou z přítomných žen, které byly v restauraci spolu s…
