č. 61/1965 Sb. rozh. tr., Garance

Rozsudkem obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 11. února 1965 sp. zn. 1 T 22/65 byl obviněný A. odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí podle § 224 odst. 1 tr. zák. k podmíněnému trestu odnětí svobody a podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo vysloveno, že je povinen nahradit podniku Řempo, závod 01 v Praze, částku 8526,60 Kčs.

Ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil Nejvyšší soud napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody a odkázal podnik na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle rozsudku obvodního soudu pro Prahu 8 obviněný A. dne 16. 10. 1964 v Praze 8 ve skladech Řempo v Sokolovské ulici při skládání beden skla z nákladního automobilu nezajistil lanem skládané bedny na ložné ploše automobilu. Tím došlo k jejich uvolnění a pádu. Jedna z beden spadla na nohu poškozenému K., který utrpěl zhmoždění zevní strany levého bérce a odumření části kůže.

Odvolání obviněného proti výroku o náhradě škody bylo prohlášením obviněného ze dne 22. 3. 1965 vzato zpět. Zpětvzetí odvolání bylo usnesením předsedy senátu Městského soudu v Praze z 23. 4. 1965 vzato podle § 250 odst. 4 tr. ř. na vědomí. Dnem 22. 3. 1965 nabyl rozsudek právní moci.

Usnesením obvodního soudu pro Prahu 8 z 20. 5. 1965 bylo rozhodnuto, že obviněný je účasten amnestie presidenta republiky ze dne 9. 5. 1965 č. 43/1965 Sb. a byl mu podle článku I odst. 2 prominut celý trest.

Proti rozsudku okresního soudu pro Prahu 8 z 11. 2. 1965 sp. zn. 1 T 22/65 podal předseda Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona, v níž dovozuje, že výrokem tohoto rozsudku o náhradě škody byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, § 228 odst. 1 tr. ř. a § 6 odst. 3 zák. č. 71/1958 Sb., poněvadž obvodní soud rozhodl o náhradě škody bez zřetele na ustanovení zák. č. 71/1958 Sb. V daném případě šlo totiž o škodu způsobenou trestným činem z nedbalosti porušením povinností obviněného, vyplývající z jeho zaměstnání. Obvodní soud si pro své rozhodnutí nesjednal také ani potřebné skutkové podklady.

Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona napadený rozsudek v rozsahu uvedeném v § 267 odst. 1 tr. ř., jakož i správnost řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.

Výrok o vině a trestu je správný a v souladu se zákonem. Následek, který v daném případě nastal z nedbalého jednání obviněného, byl správně posouzen jako těžká újma na zdraví. Ze sdělení OÚNZ bylo totiž zjištěno, že poškozený K. utrpěl pohmoždění bérce takového stupně, že došlo dodatečně k odumření kůže, že léčení bylo zdlouhavé a vzniklý defekt kůže musel být odstraněn plastickou operací. Šlo tedy ve smyslu § 89 odst. 7 tr. zák. o vážnou poruchu zdraví a za této podmínky o delší dobu trvající poruchu zdraví, neboť nemocnost obviněného trvala déle než dva měsíce. Obviněnému…