Input:

R 61/1963; Byt. Druh a družka Garance

č. 61/1963 Sb. rozh.
Ustanovení § 55 zákona o hospodaření s byty nelze použít pro poměr druha a družky.
Jestliže mezi nájemcem (nájemkyní) bytu a podnájemníkem (podnájemnicí) vznikne poměr druha a družky, stává se podnájemník příslušníkem domácnosti podle § 84 zákona o hospodaření s byty a přestává být podnájemníkem, skončí-li mezi nimi poměr druha a družky; podnájemní poměr neobživne, nedojde-li o tom mezi nimi k dohodě a neudělí-li ONV k tomuto podnájemnímu poměru souhlas.
(Rozhodnutí městského soudu v Praze z 5. března 1963, 6 Co 86/63.)
Obvodní soud pro Prahu 1 uložil žalovanému vyklidit pokoj v bytě žalobkyně, protože tento pokoj obývá bez právního důvodu.
Žalovaný ve svém odvolání namítal, že se žalobkyní žil od roku 1948 jako druh a družka a že tedy mělo být použito ustanovení § 55 zák. o hospodaření s byty. Vedle toho pak uváděl, že do bytu se nenastěhoval na jaře 1948, nýbrž teprve později, že soud prvního stupně pochybil, když si přesně nezjistil, kdy se vlastně do bytu žalobkyně nastěhoval, že se tam nastěhoval a tam bydlel jako schválený podnájemník a že podnájemníkem zůstal, i když později žil se žalobkyní jako s družkou. Při ústním odvolacím jednání pak předložil žalovaný doklad o tom, že v bytě žalobkyně je evidenčně hlášen teprve od 5. 7. 1950 k trvalému pobytu a že bytový odbor ONV v Praze 1 jej pokládá za podnájemníka.
Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že tyto náklady činí 440 Kčs; jinak ho potvrdil.
Odůvodnění:
K zásadní otázce, totiž zda ustanovení § 55 zák. o hospodaření s byty lze použít i pro poměr druha a družky, je třeba uvést toto:
Je správným závěr soudu prvního stupně, že § 55 zák. o hospodaření s byty nelze použít pro poměr druha a družky. Lze souhlasit i s odůvodněním tohoto soudu, které poukazuje na to, že jde o speciální ustanovení, které předpokládá, aby tu bylo manželství, aby manželé užívali v době manželství společný byt a aby byl vysloven rozvod. Dále je třeba, aby nebyla uzavřena ani soudní dohoda, ani aby nedošlo k dobrovolnému vystěhování z bytu jednoho z manželů. Některé z těchto podmínek nemohou být u poměru druha a družky vůbec dány, zejména tu není soudní rozhodnutí vyslovující ukončení právního svazku mezi uživateli bytu. Proto nelze toto ustanovení vykládat extensivně a analogicky je vztahovat také na poměr druha a družky.
Poměr mezi druhem a družkou co do bytové otázky je nutno řešit jinak. Buď je oprávněným uživatelem bytu jen jeden z nich (např. nájemcem), nebo žádný z nich nebo oba. Pokud však nejsou dány jiné důvody k vydání příkazu k vyklizení, nutno řešit bytové vztahy mezi nimi soudní cestou.
Soud může vyhovět důvodné žalobě oprávněného uživatele bytu na vyklizení druhého (druha nebo družky), nebo důvodné žalobě oprávněného na vyklizení obou nebo na přivolení k výpovědi proti oběma, či jednomu z nich, přičemž výsledek sporu bude působit proti oběma. Není však vyloučeno použití § 393 odst. 2 o. s. ř. a tak se může nájemcem stát např. družka s dětmi na místo druha, kterému byt byl původně přidělen a jenž se stal nájemcem. Není vyloučeno ani jiné rozhodnutí ve věci, jak bylo rozvedeno v článku dr. Bičovského "Právo na bydlení a