Input:

č. 6/1967 Sb. rozh. tr., Garance

č. 6/1967 Sb. rozh. tr.
I. K výkladu ustanovení § 29 odst. 4 vyhlášky č. 141/1960 Sb. (§ 23 odst. 2 vyhl. č. 80/1966 Sb.):
Povinnost oslněného řidiče zastavit vozidlo podle uvedeného předpisu logicky vyplývá z požadavku bezpečnosti silničního provozu, kterou oslněný řidič pokračováním v jízdě může ohrozit. Včasné splnění povinnosti zastavit vozidlo musí soud hodnotit s ohledem na konkrétní situaci, zejména rychlost jízdy oslněného řidiče, stav a povahu vozovky a na vzdálenost jeho vozidla od překážky v okamžiku oslnění.
II. K pojmu "ublížení na zdraví":
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 4. listopadu 1966 - 6 Tz 56/66.)
Usnesením OO VB v P. ze dne 21. března 1966 bylo podle § 160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání a současně podle § 169 písm. a) tr. ř. bylo občanu sděleno obvinění pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1 tr. zák., spáchaný tím, že dne 2. března 1966 v B. řídil svůj skútr SPZ PV 63-41 tak neopatrně, že zachytil a srazil před ním jedoucí cyklistku, která pádem na vozovku utrpěla zhmoždění levého předloktí, pro něž byla po dobu 18 dnů neschopna práce.
Po skončení vyhledávání předložil vyhledávací orgán OO VB v P. spis prokurátorovi s návrhem na podání obžaloby. Usnesením okresního prokurátora v P. ze dne 22. dubna 1966 sp. zn. Pv 156/66 byla trestní věc obviněného podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. ř. postoupena k projednání pro provinění podle § 38 písm. a) zák. č. 60/1961 Sb. komisi pro veřejný pořádek při MNV v D.
Ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem Nejvyšší soud zrušil usnesení okresního prokurátora a tomuto přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Jak je patrno z odůvodnění napadeného usnesení, vycházel okresní prokurátor z názoru, že porušení dopravních předpisů, kterého se obviněný dopustil, není možno považovat za hrubé zanedbání povinností uložených řidiči motorového vozidla vyhláškou ministerstva vnitra č. 141/1960 Sb. a dále konstatoval, že podle lékařského nálezu není zranění poškozené ublížením na zdraví ve smyslu trestního zákona, takže se zřetelem na následek dopravní nehody nejde o trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k tomu, že nebyla vyvrácena obhajoba obviněného v tom směru, e v kritické době byl oslněn protijedoucím vozidlem a po přihlédnutí ke kladným stránkám osoby obviněného okresní prokurátor dospěl k závěru, že jednání obviněného je nutno hodnotit jen jako provinění podle § 38 písm. a) zák. č. 60/1961 Sb.
Uvedené závěry napadeného usnesení jsou jednak založeny na nedostatečném objasnění významných okolností případu (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a jednak vycházejí z vadného hodnocení provedených důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.).
Je-li řidič motorového vozidla oslněn, je podle § 29 odst. 4 věta druhá vyhlášky č. 141/1960 Sb. povinen zastavit. Smysl předpisu logicky vyplývá z požadavku bezpečnosti silničního provozu, kterou oslněný řidič pokračováním v jízdě může vážně ohrozit. O tom, že uvedenou povinnost obviněný v daném případě nesplnil, svědčí i jeho výpověď, podle níž po oslnění pouze "najel více do pravé strany", avšak pokračoval v jízdě. Přitom k okamžitému zajetí k pravému okraji vozovky obviněný nebyl dopravní situací v