Input:

R 57/1957 (tr.); Garance

č. 57/1957 Sb. rozh. tr.
S hlediska § 186 tr. zák. nutno rozumět trestným činem, kterého se pachatel dopustil ve stavu nepríčetnosti, do něhož se přivedl požitím alkoholického nápoje (nebo jinak) i pokus, návod a pomoc (§75 ódst. 1 tr. zák.).
(Rozhodnutí krajského soudu v Karlových Varech z 6. února 1957, 3 To 53/57.)
Lidový soud v Karlových Varech uznal obžalovaného rozsudkem z 14. ledna 1957 vinným trestným činem opilství podle § 186 tr. zák. Lidový soud podle odůvodnění rozsudku zjistil, že se obžalovaný v hostinci při zábavě přivedl požitím velkého množství alkoholických nápojů do stavu nepríčetnosti, ve kterém opustil hostinec kolem půlnoci spolu se svým známým P, rovněž značně podnapilým, a odešel s ním do jeho bytu, kde byla přítomna manželka P. Po krátkém pobytu v uvedeném bytě obžalovaný poslal P opět do hostince pro pivo s tím, aby se v hostinci ještě na účet obžalovaného napil. Když P odešel, obžalovaný zůstal sám v bytě s manželkou jmenovaného. Obžalovaný k ní přistoupil, uchopil ji za ruce, zvrátil ji na křeslo a snažil se ji obnažit. Napadené se sice podařilo vymanit se obžalovanému, který ji však opět uchopil a srazil ji do uhláku, načež se opět snažil ji obnažit. Protože se v tom však ozvaly na chodbě hlasy přicházejících osob, mezi nimi i manžela poškozené, ustal obžalovaný od dalšího zápasu s poškozenou a odešel. Poškozená utrpěla pádem na uhlák četné bolestné oděrky a krevní podlitiny na stehně, takže druhého dne chodila jen s námahou.
Krajský soud k odvolání obviněného a okresního prokurátora zrušil rozsudek lidového soudu a tomuto soudu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Okresní prokurátor ve svém odvolání namítal, že soud první stolice uznal obžalovaného neprávem vinným toliko trestným činem opilství podle § 186 tr. zák., ač svědky bylo prokázáno, že obžalovaný sice jednal pod vlivem alkoholu, nikoliv však v opilosti úplné, a byl si dobře vědom celého svého jednání, takže měl být uznán vinným trestným činem pokusu znásilnění podle § 5 odst. 1, § 238 odst. 1 tr. zák. a měl mu za to být uložen vyšší trest.
Obžalovaný naproti tomu ve svém odvolání uváděl, že soud první stolice správně zjistil u něho stav opilosti, napadal však nesprávnost zjištění nalézacího soudu, pokud se týká toho, co v tomto stavu opilosti prováděl, a namítal, že jeho jednání vůči poškozené nebylo pokusem znásilnění, nýbrž ublížením na zdraví podle § 219 odst. 1 tr. zák. Namítal dále, že po stránce právní není ani pojmově možné dopustit se v opilosti pokusu trestného činu, poněvadž v opilosti je subjektivní stránka pachatelova jednání vyřazena a nepřichází tu proto v úvahu ani úmysl, jak jej předpokládá pokus. Obžalovaný se proto domáhal toho, aby jeho jednání bylo náležitě zjištěno a v důsledku toho i mírněji posouzeno.
Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení jemu předcházející v neveřejném zasedání, při čemž zjistil, že skutková zjištěni soudu první stolíce jsou neúplná, takže o podstatných okolnostech případu by v odvolacím řízení bylo nutno provádět obsáhlé dokazování [§ 275 odst. 1 písm. b), c) tr. ř.).
Podle dosavadních zjištění nalézacího soudu se obžalovaný přivedl požitím většího množství alkoholických nápajů do stavu