č. 5/1962 Sb. rozh., Garance

Žalobci se domáhali na žalovaném náhrady škody z pracovního úrazu, přičemž k odůvodnění uplatněných nároků uvedli, že první dva žalobci spolu se synem třetího žalobce pracovali v únoru 1960 na stavbě kravína žalovaného JZD, kde dne 13. února 1960 utrpěli pracovní úraz otravou plynem při vytápění kravína koksem.

Okresní soud v Pelhřimově vyslovil, že základ žalobního nároku žalobců proti žalovanému je zcela opodstatněn a že o výši náhrady škody bude rozhodnuto po právní moci rozsudku.

Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je nepochybné, že jde o pracovní úraz ve smyslu § 1 zák. č. 58/1956 Sb., za který odpovídá žalované JZD. Spoluvinu na straně žalobců soud neshledal.

V odvolání žalovaného JZD do tohoto rozsudku soudu prvního stupně bylo namítáno, že si soud nezjednal náležitý podklad pro své závěry, zejména z toho hlediska, zda tu jde vůbec o pracovní úraz, zda tu je příčinná souvislost mezi závadou na pracovišti a škodou a zda není dán žádný ze zproštovacích důvodů podle § 2 zák. č. 58/1956 Sb.

Krajský soud v Čes. Budějovicích rozhodnutí soudu prvního soudu potvrdil.

V odůvodnění svého rozhodnutí dospěl soud k závěru, že jde o pracovní úraz. Tento svůj závěr odůvodnil soud v podstatě tím, že v daném případě byli žalobci zaměstnanci družstva, které jim vyplácelo mzdu, že vzhledem k vzdálenosti pracoviště se nemohli do místa bydliště denně vracet a že proto i pobyt na ubikaci jim poskytnutý nutno považovat za činnost, která je k plnění pracovního závazku v přímé souvislosti. Výkonem zaměstnání nutno rozumět i to, co zaměstnanec vykonává v souladu s přáním zaměstnavatele. I pobyt na ubikaci nutno pokládat za činnost, která přímo souvisí s výkonem zaměstnání. Za tohoto stavu je pak nerozhodné, kde k otravě kysličníkem uhelnatým došlo, zda v kravíně nebo na ubikaci. I ostatní závěry soudu prvního stupně, že totiž nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující spoluzavinění žalobců, považuje krajský soud za správné.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že shora uvedeným rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon.

Ve srovnání s právní úpravu platnou před 1. lednem 1957, kdy nabyl účinnost zákon č. 58/1956 Sb., je úprava odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem ve své podstatě odlišná. Zásadně je totiž vyslovena odpovědnost beze zřetele k zavinění odpovědné osoby. Přitom zákon v § 1 vymezuje ve vztahu k zaměstnání pojem pracovního úrazu tak, že výslovně stanoví, že tu musí jít o úraz, který se přihodil v přímé souvislosti s výkonem zaměstnání. Předpokládá se tu tedy, že došlo k úrazu zaměstnance buď přímo při výkonu zaměstnání nebo sice nikoli přímo při…