č. 49/1969 Sb. rozh., Garance
č. 49/1969 Sb. rozh.
Ve sporech o vlastnické právo k nemovitostem, zejména k pozemkům, je důležité také zjištění potřebných podkladů z hlediska evidence nemovitostí, a to i tehdy, jestliže řízení končí soudním smírem; při posuzování, zda je uzavřený smír v souladu s právními předpisy nebo zájmem společnosti, přihlíží totiž soud i k zásadám zákonné úpravy evidence nemovitostí.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 31. 10. 1968, 4 Cz 105/68.)
Žalobci J. H. a V. H. jako vlastníci rodinného domku čp. 52 se stavební parcelou č. kat. 59 a zahradou č. kat. 93, zapsaného ve vložce č. 208 pozemkové knihy kat. území H., se domáhali zjištění, že část sousední pozemkové parcely č. kat. vymezená hranicí určenou komisionálním štřením dne 29. 1. 1966 a výměrem MNV v T. je jejich vlastnictvím a že žalované E. J. a R. K. jsou povinny to uznat. Své vlastnické právo k vymezení části pozemku opírali žalobci o skutečnost, že tuto část pozemku oprávněně drželi sami, případně jejich právní předchůdci, nepřetržitě od roku 1939m zejména pak od účinnosti občanského zákoníku č. 141/1950 Sb.
Žalované, jež v roce 1965 nabyly do vlastnictví každá jednou polovinou dům čp. 55 se stavební parcelou č. kat. 58 a zahradou č. kat. 92, zapsaný původně ve vložce č. 55 pozemkové knihy kat. území H., tvrdily naopak, že žalobci začali svémocně rozšiřovat svůj pozemek jednak posunutím plotu, jednak úpravou vlastní zahrady v místech, která pžed tím nikdy neužívali a která v souladu se stavem odpovídajícím katastrální mapě užívali vlastníci domu čp. 55.
Usnesením okresního soudu Plzeň-jih ze 16. 12. 1966 byl schválen smír účastníků v tomto znění: "Hranice č. kat. 93 se stanoví od sloupku vrátek zřízených u schodiště vzdáleného 3 m od bazénu ve směru toku potoka k terasu zřízenému na č. kat. 93, tj. ve vzdálenosti cca 60 cm od č. kat. 55; dále kolem domu čp. 55 k cestě č. kat. 1510 s tím, že hranice půjde po zřízeném betonu. Místo, které na hranici č. kat. 55 slouží jako kompost, se nadále bude užívat pouze pro zahradní kulturu."
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že byl usnesením okresního soudu porušen zákon a zrušil je.
Z odůvodnění:
Ustanovení § 6 o. s. ř. ukládá soudu, aby v řízení postupoval tak, aby byl co nejúčelněji zjištěn skutečný stav věci a aby byla ochrana práv rychlá a účinná.
Připouští-li to povaha věci, mohou účastníci skončit řízení soudním smírem…
