Input:

R 48/1954 (tr.); Garance

č. 48/1954 Sb. rozh. tr.
Volené orgány inspekce práce, jejichž funkce je čestná (dílenský inspektor práce, závodní inspektor práce a důvěrník Revolučního odborového hnutí) jsou odpovědny podle trestního zákona za ublížení na zdraví zaměstnanců (§§ 221, 222 po případě § 192 tr. zák.) jen v případě, když při provádění dozoru nad bezpečností při práci zjistí závady ohrožující zdraví pracujících a nenařídí jejich odstranění nebo při hrozícím nebezpečí z prodlení nenařídí vyřazení strojů nebo zastavení práce. V jiných případech lze zaviněný vadný výkon dozoru nad bezpečností při práci posuzovat po případě jen jako trestný čin porušení povinnosti veřejného činitele (§§ 175, 176 tr. zák.).
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 10. dubna 1954, 1 Tz 69/54.)
Lidový soud v Jindřichově Hradci zprostil obviněné A a B žaloby pro trestný čin obecného ohrožení podle § 192 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jehož se podle tvrzení žaloby dopustili tím, že obviněný A jako vedoucí národního podniku Československá silnice a obviněný B jako střelmistr a bezpečnostní referent tohoto podniku se nepostarali o to, aby v kamenolomu, patřícím podniku, byly umístěny benzin, olej a vaselina, tedy vznětlivé látky, na odděleném místě od naftového motoru, a že tak zavinili oheň vzniklý tím, že se vznítily od motoru benzinové výpary, následkem čehož pak chytla i bouda s naftovým motorem. Tím vznikla národnímu podniku škoda 14.000 Kčs (starých peněz) a byl ohrožen život dělníků v lomu pracujících. Zprošťující výrok odůvodnil lidový soud v podstatě tím, že v souzeném případě nebylo bezprostředního nebezpečí takových těžkých následků, jak je předpokládá skutková podstata zažalovaného trestného činu, a že neopatrné chování obviněných bylo zřejmým důsledkem nedostatků výchovy (funkcionářů se strany nadřízených tohoto podniku.
Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání okresního prokurátora zrušil rozsudek lidového soudu a uznal oba obviněné vinnými trestným činem obecného ohrožení podle § 192 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spáchaným tím, že obviněný B se nepostaral spolu s vedoucím kamenolomu obviněným A o to, aby byly v kamenolomu umístěny pohonné látky, benzin, olej a vaselina, odděleně od naftového motoru, čímž zavinili, že se vzňaly od motoru benzinové páry, vznikl požár, čímž vznikla národnímu podniku Československá státní silnice škoda v nezjištěné výši, V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl odvolací soud, pokud jde o obviněného B, že tento byl v podniku bezpečnostním důvěrníkem, který byl o úkolech a významu své funkce poučen v závodní škole práce, a že mu musilo být jako odborníku známo nebezpečí hrozící z nevhodného uskladnění pohonných hmot v blízkosti naftového motoru.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem ohledně obviněného B, zrušil rozsudek krajského soudu, pokud jím byl tento obviněný uznán vinným trestným činem obecného ohrožení podle § 192 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a pokud mu byl za to uložen trest a týž uznán povinným nahradit náklady trestního řízení, a uložil krajskému soudu, aby o odvolání okresního prokurátora v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Generální prokurátor ve stížnosti pro porušení zákona namítá, že