Input:

č. 4386/2022 Sb. NSS; Utajované informace: využití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v bezpečnostním řízení Garance

č. 4386/2022 Sb. NSS
Utajované informace: využití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v bezpečnostním řízení
k zákonu č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (v textu jen „zákon o ochraně utajovaných informací“)
k § 88 trestního řádu
S ohledem na charakter bezpečnostního řízení vedeného podle zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, může být podkladem pro rozhodování Národního bezpečnostního úřadu i odposlech a záznam telekomunikačního provozu pořízený podle § 88 trestního řádu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 8. 2022, čj. 8 As 288/2019-103)
Prejudikatura: č. 1942/2009 Sb. NSS, č. 2602/2012 Sb. NSS, č. 3667/2018 Sb. NSS a č. 4031/2020 Sb. NSS.
Věc: P. B. proti Národnímu bezpečnostnímu úřadu o vydání osvědčení fyzické osoby, o kasační stížnosti žalobce.

Národní bezpečnostní úřad rozhodnutím ze dne 17. 9. 2010 nevydal žalobci osvědčení fyzické osoby (dále jen „osvědčení“) pro stupeň utajení „Důvěrné“, jelikož nesplnil podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně utajovaných informací. Žalovaný zjistil skutečnosti nasvědčující tomu, že u žalobce existovala bezpečnostní rizika podle § 14 odst. 3 písm. d) a e) zákona o ochraně utajovaných informací. Tedy chování, které mělo vliv na důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost osoby a mohlo ovlivnit její schopnost utajovat informace, a styky s osobou, která vyvíjela činnost proti zájmu České republiky.
Tento závěr žalovaný odůvodnil informacemi klasifikovanými jako utajovaná informace ve stupni utajení „Vyhrazené“. Z těch vyplynulo, že žalobce nedlouho před bezpečnostním řízením jednal v rozporu s jeho povinnostmi policisty. Také se stýkal s P. A. a M. U. (dále také „dotčené osoby“), v jejichž prospěch měl jednat. Ti se podle návrhu na podání obžaloby připraveného Policií České republiky – Národní protidrogovou centrálou dopouštěli trestné činnosti na území České republiky a byli ve spojení s osobami v cizině. Za to byli v době rozhodování žalovaného nepravomocně odsouzeni. Tyto informace byly dříve utajované, nicméně v průběhu řízení před správními soudy došlo ke zrušení jejich utajení.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce rozklad, který ředitel žalovaného rozhodnutím ze dne 8. 12. 2010 zamítl. Žalobce se následně bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 22. 4. 2015, čj. 9 A 6/2011-54. Na základě kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud tento rozsudek zrušil pro nepřezkoumatelnost rozsudkem ze dne 28. 7. 2016, čj. 9 As 175/2015-35. Městský soud poté o žalobě rozhodoval znovu. Rozsudkem ze dne 26. 5. 2017, čj. 9 A 6/2011-109, ji opět zamítl. Nejvyšší správní soud k nové kasační stížnosti žalobce rozsudek znovu zrušil pro nepřezkoumatelnost rozsudkem ze dne 5. 9. 2018, čj. 9 As 227/2017-27. Rozsudky Nejvyššího správního soudu se týkaly otázky, zda a v jakém rozsahu měl být žalobci v soudním řízení odepřen přístup do utajované části spisu.
Rozsudkem ze dne 19. 6. 2019, čj. 9 A 6/2011-215, městský soud žalobu zamítl potřetí. Učinil