Input:

č. 4364/2022 Sb. NSS; Řízení před soudem: přijatelnost kasační stížnosti; zohlednění skutečností, které nastaly po vydání rozhodnutí krajského soudu; Mezinárodní ochrana: zásada non-refoulement; posouzení spolehlivosti a dostatečnosti ... Garance

č. 4364/2022 Sb. NSS
Řízení před soudem: přijatelnost kasační stížnosti; zohlednění skutečností, které nastaly po vydání rozhodnutí krajského soudu
Mezinárodní ochrana: zásada non-refoulement; posouzení spolehlivosti a dostatečnosti diplomatických záruk
k § 104a soudního řádu správního
k čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; v textu jen „Úmluva“)
I. I při posuzování kasační stížnosti, pro niž je stanovena podmínka přijatelnosti dle § 104a s. ř. s., musí Nejvyšší správní soud přihlédnout ke skutečnostem, které nastaly až po vydání rozhodnutí krajského soudu, je-li to nezbytné pro dodržení mezinárodních závazků plynoucích ze zásady non-refoulement a čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).
II. Diplomatické záruky poskytnuté Ruskou federací v souvislosti s extradičním řízením nemohou být dostatečným důvodem pro neudělení žádné z forem mezinárodní ochrany občanovi tohoto státu, nedojde-li k posouzení jejich spolehlivosti a dostatečnosti, které zohlední změnu okolností v důsledku invaze Ruské federace na Ukrajinu v roce 2022.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2022, čj. 6 Azs 306/2021-49)
Prejudikatura: č. 933/2006 Sb. NSS, č. 2288/2011 Sb. NSS, č. 3528/2017 Sb. NSS, č. 3934/2019 Sb. NSS; stanovisko pléna Ústavního soudu č. 262/2013 Sb., nález Ústavního soudu č. 103/2019 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 3505/18); rozsudek Soudního dvora ze dne 26. 9. 2018, X a Y (C-180/17); rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 17. 1. 2012, Othman (Abu Qatada) proti Spojenému království (stížnost č. 8139/09).
Věc: S. K. proti Ministerstvu vnitra o udělení mezinárodní ochrany, o kasační stížnosti žalobce.

Předmětem sporu bylo v pořadí již druhé rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. První rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2020 zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 7. 2020, čj. 1 Az 24/2020-52. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 18. 2. 2021, čj. 1 Azs 283/2020-39, zamítl. Následně žalovaný dne 22. 6. 2021 vydal nové rozhodnutí opět s negativním výsledkem. Proti tomuto rozhodnutí žalobce opět brojil u městského soudu, který žalobu tentokrát zamítl rozsudkem ze dne 26. 8. 2021, čj. 19 Az 25/2021-77.
Důvodem žádosti o mezinárodní ochranu byla obava žalobce, státního příslušníka Ruské federace, z nezákonného postupu příslušníků policie, kteří od něj chtějí získat peníze, které dle jejich mínění získal z trestné činnosti a disponuje jimi. Žalobce tvrdil, že v minulosti již byl ve vězení mučen, obával se proto opětovného špatného zacházení ve věznici a nedostupnosti zdravotní péče a nezbytných léků. O mezinárodní ochranu požádal žalobce poté, co byl v České republice zadržen pro účely řízení o vydání do Ruské federace za účelem trestního stíhání.
První rozhodnutí žalovaného městský soud zrušil z důvodu