Input:

č. 4360/2022 Sb. NSS; Důchodové pojištění: invalidní důchod pro tzv. invaliditu z mládí; nároky z vnitrostátního práva a z mezinárodní smlouvy; souběžné dávky v invaliditě Garance

č. 4360/2022 Sb. NSS
Důchodové pojištění: invalidní důchod pro tzv. invaliditu z mládí; nároky z vnitrostátního práva a z mezinárodní smlouvy; souběžné dávky v invaliditě
k čl. 33 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (č. 228/1993 Sb.; v textu jen „Smlouva“)
Poživatel slovenského invalidního důchodu pro tzv. invaliditu z mládí (invalidní důchod v mimořádných případech), na nějž vznikl nárok před 31. 12. 1992 v době existence společného československého státu, a který je kontinuálně vyplácen za podmínek čl. 33 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení (č. 228/1993 Sb.) slovenským nositelem pojištění, nemá nárok na přiznání souběžné dávky v invaliditě (invalidního důchodu) z českého systému důchodového pojištění, a to ani v případě, že splňuje podmínku potřebné české doby pojištění získané po datu 31. 12. 1992.
(Podle rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2020, čj. 33 Ad 7/2019-46)*)
Věc: A. D. proti České správě sociálního zabezpečení o invalidní důchod.

Žalovaná dne 8. 11. 2018 zamítla žádost žalobce o přiznání invalidního důchodu (dále jen „rozhodnutí I. stupně“). Žalobce podal proti rozhodnutí žalované námitky, které žalovaná dne 4. 2. 2019 zamítla. Proti rozhodnutí žalované (dále jen „napadené rozhodnutí“) podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Podle čl. 33 Smlouvy se důchody vyplácené tou kterou smluvní stranou před rozdělením ČSFR považují za důchody toho smluvního státu, jehož nositel zabezpečení byl příslušným k výplatě těchto důchodů ke dni rozdělení ČSFR.
Žalobce byl poživatelem invalidního důchodu přiznaného před 31. 12. 1992, který byl vyplácen slovenským nositelem pojištění (Sociální pojišťovnou Bratislava). Prvostupňové rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení ve Zlíně („OSSZ ve Zlíně“) ze dne 4. 4. 2018, podle něhož vznikla invalidita žalobce ode dne 1. 9. 1985 a trvá bez přerušení až dodnes (k datu vypracování tohoto posudku).
V napadeném rozhodnutí žalovaná přezkoumala rozhodnutí I. stupně v plném rozsahu s přihlédnutím k uplatněným námitkám žalobce. V odůvodnění zejména uvedla, že žalobce je poživatelem invalidního důchodu, který se považuje za důchod, k jehož výplatě byl příslušný slovenský nositel zabezpečení (Sociální pojišťovna Bratislava). Žalovaná dále poukázala na to, že podle posudku OSSZ ve Zlíně ze dne 4. 4. 2018 vznikla invalidita žalobce ode dne 1. 9. 1985. Žalobce pobíral od roku 1985 až dosud nepřetržitě invalidní důchod, který mu vyplácela slovenská Sociální pojišťovna Bratislava na základě čl. 33 Smlouvy.
Žalovaná dále podrobněji uvedla, že stran námitek žalobce o nezhodnocení jeho české doby pojištění dosažené po 1. 1. 1993 na území ČR je třeba vycházet z toho, že do výše takto přiznaného důchodu mu byla zhodnocena i tzv. dopočtená doba od vzniku nároku na invalidní důchod do dovršení důchodového věku. Přiznáním českého invalidního důchodu by pak došlo k tzv. dvojímu zápočtu nejen tzv. federální doby pojištění (do 31. 12. 1992),