Input:

č. 4328/2022 Sb. NSS; Správní řízení: řízení o právním nároku; Pobyt cizinců: zaměstnanecká karta; utajované informace Garance

č. 4328/2022 Sb. NSS
Správní řízení: řízení o právním nároku
Pobyt cizinců: zaměstnanecká karta; utajované informace
k § 36 odst. 3 správního řádu ve znění zákona č. 183/2017 Sb. (v textu jen „správní řád“)
k § 42g a § 169m odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 382/2008 Sb., č. 427/2010 Sb., č. 101/2014 Sb., č. 314/2015 Sb., č. 222/2017 Sb. a č. 176/2019 Sb. (v textu jen „zákon o pobytu cizinců“)
k čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie
I. Rozhodováním o právním nároku (§ 36 odst. 3 správního řádu) je nutno rozumět takovou úpravu, kdy správní orgán musí vydat pozitivní rozhodnutí za podmínky, že žadatel splní všechny zákonem stanovené podmínky. Naproti tomu rozhodováním o „právním nároku“ typicky není, je-li vydání kýženého rozhodnutí v řízení o žádosti podmíněno správním uvážením správního orgánu nebo je „nárokovost“ výsledku řízení právním řádem jinak relativizována.
II. Řízení o žádosti o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, není rozhodováním o právním nároku ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu.
III. Nerozhoduje-li se v řízení o právním nároku účastníka, má účastník řízení právo na to, aby mu správní orgán sdělil alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z utajovaných podkladů vyplývají (§ 36 odst. 3 správního řádu).
IV. Ustanovení § 169m odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, které ve vztahu k utajovaným informacím omezuje obsah odůvodnění správního rozhodnutí podle tohoto zákona, není v rozporu s čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2022, čj. 10 Azs 438/2021-47)
Prejudikatura: č. 1337/2007 Sb. NSS, č. 3601/2017 Sb. NSS, č. 3667/2018 Sb. NSS, č. 3904/2019 Sb. NSS a č. 4031/2020 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 393/2016 Sb.; rozsudky velkého senátu Soudního dvora ze dne 4. 6. 2013, ZZ (C-300/11) a ze dne 18. 7. 2013, Kadi II (C-584/10 P, C-593/10 P a C-595/10 P); rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 10. 2020, Muhammad a Muhammad proti Rumunsku (stížnost č. 80982/12).
Věc: T. V. T proti Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců o vydání zaměstnanecké karty, o kasační stížnosti žalobce.

V této věci čelil Nejvyšší správní soud otázce, jak mají správní orgány zacházet s utajovanými informacemi, které jsou podkladem pro jejich rozhodování v cizineckých věcech, zde konkrétně v řízení o žádosti o vydání zaměstnanecké karty podle § 42g zákona o pobytu cizinců. Jádrem sporu byl především výklad § 36 odst. 3 správního řádu (právo účastníka řízení na přístup k utajované informaci a na sdělení, jaké skutečnosti z utajovaných podkladů vyplývají), povinnost utajované informace individualizovat ve vztahu k účastníkovi a podoba odůvodnění takového rozhodnutí, včetně otázky ústavnosti § 169m odst. 2 zákona o pobytu cizinců.
Žalobce, vietnamský občan, podal dne 8. 8. 2018 prostřednictvím Velvyslanectví České republiky v Hanoji žádost o vydání zaměstnanecké karty. Po delších