Input:

č. 4324/2022 Sb. NSS; Zákon o dráhách: smlouva o provozování drážní dopravy; soukromoprávní smlouva; oprávnění drážního úřadu Garance

č. 4324/2022 Sb. NSS
Zákon o dráhách: smlouva o provozování drážní dopravy; soukromoprávní smlouva; oprávnění drážního úřadu
k § 31 odst. 2 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění do 31. 3. 2017
k § 141 odst. 1 a § 159 odst. 1 správního řádu
k § 1746 odst. 2 občanského zákoníku
I. Smlouva o provozování drážní dopravy na vlečce není veřejnoprávní smlouvou (§ 159 odst. 1 správního řádu), nýbrž nepojmenovanou smlouvou soukromoprávní (§ 1746 odst. 2 občanského zákoníku).
II. Drážní úřad je oprávněn rozhodnout soukromoprávní spor mezi provozovatelem dráhy a dopravcem o stanovení konkrétních podmínek smlouvy o provozování drážní dopravy na vlečce (§ 31 odst. 2 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění do 31. 3. 2017, a § 141 odst. 1 správního řádu).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2022, čj. 10 As 351/2020-39)
Prejudikatura: č. 466/2005 Sb. NSS a č. 3580/2017 Sb. NSS.
Věc: VÍTKOVICKÁ DOPRAVA a.s. proti Ministerstvu dopravy, za účasti 1) Ostravská dopravní společnost, a.s. a 2) Ostravská dopravní společnost – Cargo, a.s., o uzavření smlouvy, o kasační stížnosti žalovaného.

Osoba zúčastněná na řízení (Ostravská dopravní společnost, a.s.) podala Drážnímu úřadu návrh na zahájení správního řízení ve věci řešení sporu o stanovení konkrétních podmínek provozování drážní dopravy na vlečce „Vítkovice Doprava“. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobce neakceptoval její návrh na uzavření smlouvy o stanovení podmínek provozování drážní dopravy na vlečce.
Drážní úřad jako správní úřad podle § 54 odst. 1 zákona o dráhách rozhodnutím ze dne 14. 7. 2016 rozhodl ve sporném řízení podle § 141 správního řádu tak, že za žalobce jako účastníka řízení učinil projev vůle spočívající v uzavření smlouvy o provozování drážní dopravy na vlečce ve znění obsaženém ve výroku rozhodnutí. Proti tomu podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze. Ten napadeným rozsudkem ze dne 23. 9. 2020, čj. 8 A 201/2016-72, vyslovil nicotnost rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí Drážního úřadu. Dospěl totiž k závěru, že v daném případě nedošlo k uzavření veřejnoprávní smlouvy a nebylo tak možné postupovat podle § 31 odst. 2 zákona o dráhách, který dopadá na řešení sporů z veřejnoprávních smluv. Podle městského soudu neexistovala povinnost žalobce uzavřít smlouvu umožňující drážní dopravu na vlečce, neboť taková povinnost je podle § 23 odst. 1 písm. a) zákona o dráhách uložena jen v případech provozování celostátní a regionální dráhy, nikoli vlečky.
Žalovaný (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Stěžovatel připustil, že povinnost stanovená v § 23 odst. 1 písm. a) zákona o dráhách se vztahovala jen na dráhy celostátní a regionální. Ustanovení § 31 odst. 2 zákona o dráhách však mezi kategoriemi železničních drah nerozlišuje (na rozdíl od jiných jeho ustanovení) a dopadá tak i na vlečku. Stěžovatel nesouhlasil ani s tím, že smlouva o provozování drážní dopravy je veřejnoprávní smlouvou. Měl tak za to, že Drážní úřad byl oprávněn v dané věci rozhodnout a jeho rozhodnutí