Input:

R 40/1954 (tr.); Garance

č. 40/1954 Sb. rozh. tr.
Pouhé skladování a nehlášení vlastních věcí, byť to byly věci vyšší hodnoty nebo větší hospodářské důležitosti, není bez dalšího jejich zašantročením ve smyslu § 133 tr. zák.
(Rozhodnutí krajského soudu v Praze z 25. září 1953, 8 To 159/53.)
Obviněný byl od roku 1939 vedoucím okresního podniku pro zužitkování ovoce, pronajatého později hospodářskému družstvu a v roce 1951 začleněného do národního podniku Středočeská FRUTA. Již v době okupace se zabýval myšlenkou zařídit si vlastní podnik a proto si opatřil postupně různé stroje a přístroje, jakož i některé suroviny (oleje a esence) pro výrobu moštu, kompotů a ovocných vín. Protože mezitím došlo k znárodnění průmyslových podniků, obviněný si vlastní podnik již nezařídil a stroje, přístroje i suroviny v celkové hodnotě přibližně 5 milionů Kčs ponechal u sebe, kde je měl uskladněny. Postupem času některé z těchto věcí nabídl ministerstvu zemědělství, jiné národnímu podniku Technomat i jinde, nebyl však o ně zájem. Některé z těchto výrobních prostředků dal k disposici místní provozovně národního podniku FRUTA. Nabízel jí i další věci ke koupi, když však byl vyzván, aby učinil písemnou nabídku, tuto nepodal.
Lidový soud v Poděbradech uznal obviněného pro toto jednání vinným trestným činem zneužití vlastnického práva podle § 133 tr. zák.
Krajský soud k odvolání obviněného zrušil rozsudek lidového soydu a tomuto soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Podle § 133 tr. zák. se dopouští trestného činu zneužití vlastnického práva, kdo úmyslně ohrozí obecný zájem tím, že zničí, poškodí, učiní neupotřebitelnou nebo zašantročí věc vyšší hodnoty nebo větš£ hospodářské důležitosti. Protože podle § 12 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona platného (správně účinného) v době, kdy byl čin spáchán a podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější, může být v souzeném případě obviněný uznán vinným trestným činem zneužití vlastnického práva podle § 133 tr. zák. jen tehdy, jestliže se tohoto čmu dopustil za účinnosti nového trestního zákona, neboť dřívější trestní zákony neznaly trestný čin zneužití vlastnického práva ve smyslu § 133 tr. zák.
V tomto směru vycházel lidový soud z toho, že obviněný věci, mající – jak správně zjistil – povahu věcí uvedených v § 133 tr. zák., „zašantročil“ tím, že je skladováním uschovával až do 20. září 1951, kdy byl zatčen.
Pouhé zatajení věcí, které vlastník má ve svém držení, však není jejich zašantročením (jak to vyplývá z ustanovení §§ 171 a 257 tr. zák. uvádějících zatajení věci, nikoli však jejich zašantročení, jež proto má zřejmě jiný význam). Proto ani nehlášení věcí není jejich zašantročením. Zašantročením je pokoutní nekalá disposice, jíž se věc