Input:

R 4/1956 (tr.); Garance

č. 4/1956 Sb. rozh. tr.
K výkladu podmínek pro rozhodnutí soudu o povinnosti obviněného nahradit vydání a odmenu poškozeného uvedené v § 68 odst. 1 písm. c) tr. ř. a k otázce, který soud je příslušný k takovému rozhodnutí.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 7. října 1955, 1 Tz 236/55.)
Obviněný byl rozsudkem lidového soudu v Břeclavi odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 222 odst. 1 a 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců a k zákazu řídičské činnosti na pět let a k náhradě nákladů trestního řízení zálohovaných státem. Poškozený byl podle § 164 odst. 3 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. K odvolání obviněného byl rozsudek lidového soudu změněn rozsudkem krajského soudu v Brně potud, že hlavní i vedlejší trest byl obviněnému uložen podmíněně na zkušební dobu dvou let.
Poškozený byl zastoupen při hlavním líčení a při dvou odvolacích líčeních zmocněncem (advokátem). Při hlavním líčení před lidovým soudem .požádal ústně svým zmocněncem, aby mu lidový soud přisoudil náhradu nutných vydání a vydání způsobených přibráním zmocněnce (advokáta). Žádost tu také specifikoval. Po rozhodnutí odvolacího soudu podal poškozený žádost u lidového soudu o přisouzení vydání .způsobených přibráním zmocněnce též v odvolacím řízení.
Lidový soud v Břeclavi rozhodl o žádostech poškozeného dvěma usneseními. Prvním usnesením uznal obviněného povinným nahradit podle § 164 odst. 1 tr. ř. poškozenému nutná vydání a vydání způsobená přibráním zmocněnce v řízení před lidovým soudem (u hlavního líčení) částkou v usnesení blíže uvedenou. Druhým usnesením zamítl žádost poškozeného o přisouzení vydání způsobených přibráním zmocněnce v odvolacím řízení. Toto zamítavé usnesení odůvodnil lidový soud tím, že o povinnosti obviněného k náhradě vydání způsobených poškozenému přibráním zmocněnce v odvolacím řízení mohl rozhodnout rozsudkem jen odvolací soud (§ 27 odst. 1 tr. ř.) a že když tento soud tak neučinil, protože o takovou náhradu poškozený nežádal, nelze náhradu přiznat dodatečným usnesením. Obě usnesení lidového soudu se stala pravomocnými.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil obě usnesení lidového soudu a tomuto soudu nařídil, aby věc znovu projednal a rozhodl. Usnesení lidového soudu, jímž byla určena výše nutných vydání poškozeného a vydání způsobených mu přibráním zmocněnce, nejvyšší soud zrušil pro vadný výpočet neodpovídající advokátnímu tarifu. Pokud jde o usnesení, jímž byla zamítnuta žádost poškozeného o přisouzení vydání způsobených přibráním zmocněnce v odvolacím řízení, uvedl nejvyšší soud
v odůvodnění:
Z ustanovení § 72, § 27 odst. 1 a § 68 odst. 1 písm. c) tr. ř. vyplývá, že o povinnosti obviněného (uznaného vinným) k náhradě nutných vydání a ušlé odměny za práci a vydání způsobených poškozenému přibráním zmocněnce (§ 68 odst. 1 písm. c) tr. ř.) má zásadně rozhodnout soud v odsuzujícím rozsudku; předpokladem ovšem je, že poškozený před tím, než se soud odebral k závěrečné poradě o rozsudku, požádal o takovou náhradu, při čemž v tomto stadiu řízení není třeba, aby žádost byla ciferně specifikována. Jestliže poškozený do uvedeného