č. 36/1961 Sb., Vyhláška ministra zahraničních věcí o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou lidovou republikou
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 8. dubna 1961
o Konzulární úmluvě mezi Československou socialistickou republikou a Rumunskou republikou
Dne 21. května 1960 byla v Bukurešti podepsána Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou.
S Úmluvou vyslovilo Národní shromáždění souhlas dne 17. listopadu 1960 a president republiky ji ratifikoval dne 22. března 1961.
Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 24. března 1961.
Podle svého článku 22 Úmluva vstoupila v platnost dne 24. března 1961.
České znění Úmluvy se vyhlašuje současně.
KONZULÁRNÍ ÚMLUVA
mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou
President Československé republiky a Presidium Velkého národního shromáždění Rumunské lidové republiky vedeni snahou dále rozvíjet v souladu s přáním a zájmy lidu obou zemí vzájemné vztahy a všestrannou spolupráci, rozhodli se uzavřít tuto Úmluvu a jmenovali svými zmocněnci:
President Československé republiky
dr. Ivana Rohaľa - Iľkiva,
mimořádného a zplnomocněného velvyslance Československé republiky
v Rumunské lidové republice
Presidium Velkého národního shromáždění
Rumunské lidové republiky
Aurela Mälnäsana,
náměstka ministra zahraničních věcí,
kteří se po vzájemném předložení svých plných mocí, jež byly shledány v náležitém pořádku a v předepsané formě, dohodli na tomto:
I. Zřizování konzulátů, vysílání a přijímání konzulů
Článek 1
1. Každá smluvní strana má právo zřizovat na území druhé smluvní strany generální konzuláty, konzuláty, vicekonzuláty a konzulární jednatelství (dále jen „konzuláty”) a vysílat generální konzuly, konzuly, vicekonzuly a konzulární jednatele (dále jen „konzulové”).
2. Smluvní strany se vzájemně dohodnou o sídlech konzulů a jejich konzulárních obvodech.
Článek 2
1. Před jmenováním konzula vysílající stát požádá stát přijímající o souhlas s jeho osobou.
2. Konzul zahájí svou činnost po předložení konzulárního patentu a po udělení exequatur přijímajícím státem. Konzulární patent obsahuje jméno a příjmení konzula, jeho konzulární hodnost, místo jeho sídla a obvod jeho činnosti.
3. Po udělení exequatur orgány přijímajícího státu učiní všechna nutná opatření, aby konzul mohl vykonávat svou služební činnost a požívat práv, výsad a výhod, které mu přiznává tato Úmluva a právní řád přijímajícího státu.
Článek 3
1. Činnost konzulů končí odvoláním nebo úmrtím.
2. V případě odvolání, nepřítomnosti, nemoci nebo úmrtí konzula dočasné vedení konzulátu přísluší jeho zástupci, jehož jméno bylo oznámeno příslušným úřadům přijímajícího státu.
3. Zástupce konzula požívá v době výkonu funkce konzula všech práv, výsad a výhod přiznaných touto Úmluvou konzulům.
Článek 4
1. Konzulové musí být občany vysílajícího státu.
2. Konzulům v jejich činnosti napomáhají:
a)
odborní konzulární pracovníci, kteří musí být rovněž občany vysílajícího státu;
b)
pomocné síly, za které se považují osoby, vykonávající…
