č. 30/1954 Sb. rozh. tr., Garance
č. 30/1954 Sb. rozh. tr.
Byl-li obviněný odsouzen pro sbíhající se trestné činy spáchané před 4. květnem 1953, z nichž na některý se nevztahuje amnestie podle rozhodnutí presidenta republiky ze 4. května 1953 o amnestii (vzhledem k čl. IX odst. 1 cit. rozhodnutí), nemůže být rozhodnutím soudu nebo prokurátora vysloveno, že byl zbytek dosud neodpykaného trestu podle čl. II cit. amnestijního rozhodnutí prominut. V takovém případě možno postupovat jen podle § 204 tr. ř.
Ustanovení § 204 tr. ř. se vztahuje jak na případy, kdy byl odsouzenému uložen úhrnný trest pro trestné činy ve vícečinném souběhu, tak i na případy, kdy mu byl takovýto trest uložen pro trestné činy v jednočinném souběhu.
Za „úhrnný“ trest ve smyslu § 204 tr. ř. nutno rozumět i trest vyměřený se zřetelem k § 34 tr. zák. č. 117/1852 ř. z.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 5. prosince 1953, 1 Tz 101/53.)
Obviněný byl rozsudkem okresního soudu v Olomouci, potvrzeným rozsudkem krajského soudu v Olomouci, uznán vinným zločinem sabotáže podle § 56 zák. č. 231/1948 Sb. v jednočinném souběhu se zločinem podílnictví na zpronevěře podle §§ 185, 186 písm. a), b) tr. zák. z r. 1852 a zločinem zpronevěry podle § 181 téhož trestního zákona, jichž se dopustil v roce 1949 a 1950 tím, že jako vedoucí elektrotechnické správy ČSD jednak přijal za úplatek různý stavební materiál od zaměstnance téhož podniku, který materiál ten zpronevěřil, jednak sám další takový materiál zpronevěřil, čímž zároveň porušil povinnost vyplývající z jeho služby, resp. zaměstnání, v úmyslu mařit, po případě ztížit plnění jednotného hospodářského plánu. Týmž rozsudkem byl obviněný kromě toho uznán vinným (ve vícečinném souběhu) zločinem krádeže, jehož se dopustil v roce 1950 odcizením většího množství barevných kovů na jednom objektu, který nepatřil k jeho pracovišti.
Za tyto zločiny mu byl podle § 56 zák. č. 231/1948 Sb. se zřetelem k § 34 tr. zák. z r. 1852 ř. z. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku a tresty vedlejší.
Když si obviněný odpykal jeden rok a dvacet dnů trestu odnětí svobody, byl podmíněně propuštěn z trestu na zkušební dobu tří roků.
Okresní prokurátor v Olomouci vyslovil usnesením, že byl obviněnému podle čl. II rozhodnutí presidenta republiky ze 4. května 1953 o amnestii prominut celý zbytek trestu pěti měsíců a deseti dnů odnětí svobody.
Nejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona, podané generálním prokurátorem, a zrušil usnesení okresního prokurátora, kterým bylo vysloveno, že byl zbytek trestu obviněnému prominut.
Z odůvodnění:
Podle čl. IX odst 1 amnestijního rozhodnutí ze 4. května 1953 nevztahuje se toto rozhodnutí na velezradu (§ 78 tr. zák.), sabotáž (§§ 84, 85 tr. zák.), vyzvědačství (§§ 66, 87 tr. zák.) a obdobné činy trestné podle zákonů dříve platných. Zločin sabotáže podle § 36 zák. č. 231/1948 Sb., pro který byl obviněnému uložen trest s přihlédnutím k ostatním trestným činům, je nepochybně činem obdobným trestnému činu sabotáže podle § 85 tr. zák. a amnestie se proto na tento zločin nevztahuje.
V souzeném případě ovšem nebyl obviněný uznán vinným jen zločinem sabotáže podle § 36 zák. č. 231/1948 Sb., na který se jak uvedeno amnestie podle cit. amnestijního…
