Input:

č. 29/1969 Sb. rozh., Garance

č. 29/1969 Sb. rozh.
Nejde-li o výpověď pro porušení pracovní kázně nebo z důvodu, pro který je možné vyloučení z družstva, může výrobní družstvo vypovědět členský poměr pouze tehdy, jestliže nemá pro člena žádné volné místo (a to ani místo, které vyžaduje předcházející průpravu), popř. jestliže člen není ochoten přejít na jinou pro něho vhodnou práci na dosavadním nebo i jiném pracovišti.
Soud, který rozhoduje o odměně za zlepšovací návrh, je oprávněn k tomu, aby si vyřešil jako předběžnou jak otázku existence zlepšovacího návrhu, tak otázku skutečného zavedení zlepšovacího návrhu, byť jinak zavedení zlepšovacího návrhu spadá do rozhodování hospodářských, případně družstevních orgánů.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 9. 1968, 6 Cz 47/68.)
Po bezvýsledném rozhodčím řízení postoupil rozhodčí orgán okresnímu soudu v Liberci spisový materiál, týkající se sporu žalobce proti žalovanému (VKUS, lidové výrobní družstvo v L.) ohledně zrušení členského poměru výpovědí, uznání zlepšovacího návrhu žalobce a přiznání odměny za něj a kárného opatření uloženého žalobci.
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze 17. 8. 1967 zamítl žalobu se žádostí, že trvá členský poměr žalobce u žalovaného, zastavil řízení ohledně uznání zlepšovacího návrhu žalobce a zrušil kárné opatření předsedy žalovaného uložené žalobci rozhodnutím ze dne 21. 3. 1967. Pokud jde o skončení členského poměru ke dni 31. 3. 1967 na základě výpovědi doručené žalobci dne 30. 1. 1967, dospěl soud prvního stupně k závěru, že se postup žalovaného opíral o ustanovení čl. 15 usnesení představenstva ÚSVD ze dne 21. 12. 1965 o úpravě pracovněprávních vztahů členů družstev a že odpovídal ustanovením čl. 28 písm. c) a čl. 29 Vzorových stanove výrobního družstva (tedy jak pokud jde o splnění výpovědního důvodu, tak i pokud jde o povinnost družstva poskutovat členu dále práci). Řízení ohledně uznání zlepšovacího návrhu žalobce zastavil soud prvního stupně v podstatě z toho důvodu, že družstevní orgány nerozhodly zatím s konečnou platností o tom, zda jde či nejde o zlepšovací návrh, takže není splněna procesní podmínka pro řízení a rozhodnutí soudu o výši odměny za zlepšovací návrh. Uložení kárného opatření žalobci neshledal soud prvního stupně opodstatněným po skutkové stránce i z hlediska dodržení lhůtu, ve které musí být uloženo kárné opatření.
Žalobce se odvolal pouze proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla zamítnuta žaloba se žádostí, že trvá členský poměr žalobce u žalovaného.
Krajský soud v Ústí nad Labem nevyhověl tomuto odvolání a rozsudkem z 20. 10. 1967 potvrdil odvoláním dotčený výrok rozsudku z důvodů v podstatě shodných se závěry soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozsudky soudů obou stupňů ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba se žádostí, že trvá členský poměr žalobce u žalovaného, a rozsudkem soudu prvního stupně i ve výroku, jímž bylo zastaveno řízení ohledně uznání zlepšovacího návrhu žalobce, byl porušen zákon; v uvedeném rozsahu je zrušil.
Z odůvodnění:
Soudy obou stupňů vykonaly dokazování v potřebné míře a vytvořily tak dostatečně spolehlivý podklad pro správné rozhodnutí o tom, že u žalovaného došlo