Input:

č. 27/2005 Sb. rozh. tr., Garance

č. 27/2005 Sb. rozh. tr.
Zajištěním zbrojního průkazu a zbraně na základě rozhodnutí podle § 50 odst. 1 zák. č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, přestal být pachatel držitelem zbrojního průkazu a zároveň tím podle § 27 odst. 1 téhož zákona pozbyl i oprávnění mimo jiné k držení zbraní podléhajících registraci a střeliva do těchto zbraní.
Pokud si tedy pachatel přesto po zajištění zbrojního průkazu opatřil pistoli a předal ji další osobě, resp. držel velké množství nábojů různé ráže do střelných zbraní, znamená to, že bez povolení sobě a jinému opatřil zbraň a hromadil střelivo ve smyslu § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. a dopustil se trestného činu nedovoleného ozbrojování.*)
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9.2004, sp. zn. 5 Tdo 1049/2004)
Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného M. N. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18.3.2004, sp. zn. 6 To 54/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 4 T 121/2001.
Z odůvodnění:
Obviněný M. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 17.10. 2002, sp. zn. 4 T 121/2001, uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil skutky popsanými pod body 24. a 25. výroku o vině tohoto rozsudku, tedy tím, že jednak v přesně nezjištěnou dobu počátkem května 2001 si opatřil střelnou zbraň, a to pistoli ČZ ráže 7.65 mm a náboje, ačkoli pro tuto zbraň neměl zbrojní průkaz, a tuto zbraň dne 27.5.2001 předal J. M., a jednak od přesně nezjištěné doby nejméně do 27.5. 2001 v Ch., v bytě V. K. měl v držení velké množství nábojů různé ráže, ačkoli nebyl držitelem zbrojního průkazu.
Dále byl obviněný M. N. uznán trestným činem podílnictví podle ustanovení § 251 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustíl jednáním popsaným pod body 26. až 33. výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Chomutově, které spočívalo v tom, že v době od 30. 4. 2001 do 10. 7. 2001 koupil od obviněných J. M., M. N. a M. K. motorovou naftu, lahve na propan-butan a další věci, ačkoli věděl, že tyto věci obvinění odcizili.
Současně byl obviněný M. N. uznán vinným i trestným činem nadržování podle § 166 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem 34. výroku o vině výše zmíněného rozsudku, tedy tím, že dne 9.5.2001 v časných ranních hodinách poblíž obce H. naložil do svého vozidla J. M. a poté v obci D. M. N. a dovezl je do místa jejich bydliště, ačkoli věděl, že byli přistiženi příslušníky Policie ČR při krádeži nafty u čerpací stanice v obci H., když z místa činu utekli.
Za to byl obviněný M. N. odsouzen podle § 185 odst. 2 písm. b) tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Současně mu byl podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 20 000 Kč a pro případ, že by trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíce. Rovněž byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu