č. 27/1962 Sb. rozh. tr., Garance
č. 27/1962 Sb. rozh. tr.
Při stanovení povinnosti k náhradě škody, kterou trestným činem zavinilo více pachatelů - vojáků v činné službě - je soud vázán služebním předpisem MNO, ev. zn. Zákl-3-3, čl. 51 písm. e), který nezná zásadu solidární odpovědnosti více viníků za zaviněnou škodu, ale uplatňuje princip odpovědnosti dělené, podle míry jejich zavinění.
Předá-li vojenský řidič řízení služebního vozu, který je mu svěřen k výkonu služby, z nedbalosti neoprávněné osobě, která zaviní havárii, je třeba rozsah jeho odpovědnosti za vzniklou škodu hodnotit podle zásady stanovené v čl. 51 písm. c) předpisu MNO, ev. zn. Zákl-3-3. Jde totiž o škodu, která byla zaviněna vojákem z nedbalosti při výkonu služebních povinností.
Rozsah odpovědnosti vojáka, který neoprávněně o své újmě převzal řízení vozidla, při jízdě s ním z nedbalosti havaroval a způsobil na něm škodu, je třeba posuzovat z hlediska čl. 51 písm. b) předpisu MNO ev. zn. Zákl-3-3. Jednání tohoto vojáka nelze totiž považovat za součást jeho služebních povinností.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu - Tzv 7/62)
Rozsudek vojenského obvodového soudu byli uznání vinnými
I. voj. z. sl. V. ohrožením věcných prostředků podle § 292a tr. zák. z r. 1950 a
II. voj. z. sl. Z. poškozováním majetku v socialistickém vlastnictví podle § 246 odst. 1 tr. zák. z r. 1950.
Pokladem pro výrok o vině u obou obviněných bylo zjištění soudu 1. stupně, že voj. V. jako služební řidič nákladního auta T-111 neoprávněně předal řízení tohoto vozu voj. Z., a když s vozidlem projížděli prostorem kasáren, voj. Z., který neovládal řízení tohoto typu auta, jízdu v zatáčce nezvládl, sjel z vozovky a spadl s vozidlem asi s 9 m vysoké stráně, přičemž na autě vznikla škoda ve výši 18 508,- Kčs.
Vedle trestů odnětí svobody uložil soud podle § 228 odst. 1 tr. ř. oběma obviněným povinnost nahradit rukou společnou a nerozdílnou poškozenému vojenskému útvaru škodu v částce 18 508,- Kčs, a to ve splátkách.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil rozsudek vojenského obvodového soudu ve výroku o náhradě škody a poškozený vojenský útvar odkázal s nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních.
Z odůvodnění:
Stížností pro porušení zákona, podanou v zákonné lhůtě, napadl tento rozsudek předseda Nejvyššího soudu. Namítá v ní především, že vyslovení solidární odpovědnosti obou obviněných, jak to vyplývá z výroku o jejich povinnosti nahradit způsobenou škodu, je v rozporu s čl. 51 písm. e) předpisu MNO, ev. zn. Zákl-3-3, který zná toliko princip odpovědnosti dělené. Dále pak stížnost pro porušení zákona výroku o náhradě škody vytýká, že odpovědnost voj. V. byla, pokud jde o její rozsah, nesprávně podřazena pod ustanovení písm. b), místo písm. c) čl. 51 citovaného předpisu, ačkoliv škoda, kterou voj. V. spoluzavinil a za kterou odpovídá, byla způsobena z nedbalosti při plnění služebního úkolu.
Nejvyšší soud shledal, že byl porušen zákon.
Nalézací soud při výroku o náhradě škody sice správně použil ustanovení § 228 odst. 1 tr. ř., neboť oba obviněné odsoudil pro trestné činy, kterými byla způsobena vojenskému útvaru majetková škoda, avšak zároveň, pokud jde o rozsah odpovědnosti obou obviněných za škodu, zcela…
