Input:

R 22/1966 (tr.); I. Útok na veřejného činitele. Vrácení věci prokurátorovi k došetření.; II. Vrácení věci prokurátorovi k došetření Garance

č. 22/1966 Sb. rozh. tr.
I. Násilím ve smyslu § 155 tr. zák. je mimo jiné jednání proti tělu napadeného, při němž je použito fyzické síly, nevyžaduje se však, aby takovýmto jednáním bylo způsobeno ublížení na zdraví. K naplnění pojmu užití násilí nestačí však jen uchopení napadeného za oděv a zacloumání jím samo o sobě. Proto musí soud v každém konkrétním případě posoudit veškeré okolnosti případu a dovodit, zda jde o užití násilí směřujícího proti tělu napadeného.
II. Hrubou urážkou ve smyslu § 156 odst. 2 tr. zák. se rozumí nejen slovní útok na čest a vážnost veřejného činitele, ale také skutek, jímž může být i fyzický útok, který se dotýká cti nebo vážnosti veřejného činitele a nedosahuje intenzity násilí, který však může objektivně snížit vážnost veřejného činitele. Hrubě urazit lze totiž slovem nebo skutkem.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. 1. 1966 - 1 Tz 95/65.)
Rozsudkem okresního soudu v B. z 22. prosince 1964 sp. zn. T 321/64 byl obviněný uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzen za to k trestu odnětí svobody podmíněně odloženému za zkušební dobu jednoho roku.
Ke stížnosti pro porušení zákona, podané předsedou Nejvyššího soudu zrušil Nejvyšší soud rozsudek v celém rozsahu a okresnímu soudu v B. přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Z odůvodnění:
Rozsudkem okresního soudu v B. z 22. 12. 1964 sp. zn. T 321/64 byl obviněný uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. 1 písm. b) tr. zák., jehož se dopustil tím, že 27. 10. 1964 ve večerních hodinách ve V. na nádraží v podnapilém stavu napadl příslušníky VB, kteří proti němu zakročovali. Byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 měsíců podmíněně na zkušební dobu 1 roku.
Proti tomuto rozsudku podal předseda Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona, v níž uvedl, že soud dostatečně neověřil obhajobu obžalovaného a nezjistil intenzitu násilí, kterou měl obžalovaný proti příslušníkům VB vyvinout.
Nejvyšší soud přezkoumal na podkladě stížnosti pro porušení zákona správnost napadeného rozsudku, jakož i řízení, jež mu předcházelo a shledal, že byl porušen zákon.
K násilí, které obviněný užil, když byl předváděn, uvedl příslušník VB L. ve vyšetřování jako svědek, že ho obviněný napadl tím způsobem, že ho uchopil za pravou ruku a hrubě jím počal cloumat. Nato svědkovi přišel na pomoc příslušník VB K., přičemž obviněný jím udeřil o zeď. K. pomohl zmařit svědkovi útok obviněného a obviněný do K. vrazil tak, že K. zavrávoral. U hlavního líčení uvedl svědek L., že je možné, že obviněného v sebeobraně více zmáčkl, neboť v té době obviněný jimi cloumal. Že by je obviněný chtěl uhodit, tento svědek nepozoroval. Svědek K. ve vyšetřování potvrdil v podstatě výpověď svědka L. a u hlavního líčení pak uvedl, že obviněný se jim při předvádění vytrhl a uchopil svědka L. za šaty a počal jím cloumat. Svědek N. uvedl u hlavního líčení, že má za to, že obžalovaný skutečně na K. a L. útočil.
Z tohoto zjištění vzal soud za prokázáno, že obžalovaný napadl příslušníky VB při výkonu jejich pravomoci a k