Input:

R 22/1959 (tr.); Garance

č. 22/1959 Sb. rozh. tr.
Pro právní posouzení povahy pomoci jsou z hlediska zvláště přitěžující okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby rozhodné nejen znaky zakládající takovou okolnost u přímého pachatele, nýbrž i u pomocníka bez ohledu na to, jsou-li dány i u přímého pachatele. Pokud jde o okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby proto stačí, jsou-li dány buď u návodce nebo u pomocníka, nebo jen u pachatele, který byl naveden nebo jemuž bylo pomáháno.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 20. ledna 1959, 1 Tz 281/58.)
Obžalovanému A sdělil při náhodném setkání spoluobžalovaný B, že jedná se zastoupením zahraniční firmy v Československu o prodej kuličkových ložisek pocházejících z bývalého velkoobchodu kuličkovými ložisky, který vlastnil jeho zesnulý otec. Přitom požádal obžalovaného A, zda by při dodání kuličkových ložisek zástupcům zahraniční firmy nepodepsal fakturu svým jménem, jako by byl sám vlastníkem ložisek, a zda by nepřijal pro B kupní cenu. Tuto žádost odůvodnil obžalovaný B tím, že se chce vyhnout nepříjemnostem, jež by mohly vzniknout z toho, že přechovával kuličková ložiska, pocházející z bývalého otcova obchodu, začleněného později do socialistického sektoru. Pro případ, že mu obžalovaný A požadovanou pomoc poskytne, slíbil mu odměnu. Když obžalovaný A požadovanou pomoc slíbil, umluvili spolu, že B donese zástupcům zahraniční firmy kuličková ložiska. Než došlo k jejich předání, představil B obžalovanému A další osobu (obžalovaného C), která rovněž přinesla kuličková ložiska pro zahraniční firmu. Obžalovaný A byl přitom požádán, aby podepsal fakturu a přijal kupní cenu i za obžalovaného C. Nato se všichni tři obžalovaní odebrali k zástupcům zahraniční firmy, jimž obžalovaní B a C předali ložiska a obžalovaný A podepsal fakturu a přijal na svůj účet kupní cenu, kterou pak odevzdal obžalovanému B, od něhož obdržel odměnu za poskytnutou pomoc.
Lidový soud trestní v Praze uznal obžalované B a C vinnými trestným činem spekulace podle § 134a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (jehož se dopustili jako členové spolčení). Obžalovaného A uznal vinným trestným činem pomoci ke spekulaci podle § 7 odst. 2, § 134a odst. 1 tr. zák. Obžalovaného A odsoudil k trestu odnětí svobody na 15 měsíců a k peněžitému trestu 8000 Kčs, pro případ jeho nedobytnosti k náhradnímu trestu 6 měsíců odnětí svobody. Obžalovanému B uložil trest odnětí svobody na čtyři léta, obžalovanému C na tři a půl roku. U obou těchto obžalovaných vyslovil propadnutí jejich jmění a zákaz činnosti v obchodu technickými potřebami na dobu pěti let.
Krajský soud zamítl odvolání obžalovaných B a C i odvolání obvodního prokurátora.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem vyslovil porušení zákona v ustanovení § 134a odst. 2 písm. a) tr. zák., zrušil napadené usnesení krajského soudu v Praze a uložil mu, aby o odvolání obvodního prokurátora znovu jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Krajský soud převzal za podklad svého rozhodnutí v podstatě skutkový děj, jak byl ve shodě s výsledky vykonaného dokazování a ve shodě s doznáním všech obžalovaných zjištěn lidovým soudem. Pokud jde o obžalovaného A však opravil, resp. upřesnil skutkové zjištění lidového