Input:

č. 22/1958 Sb. rozh. tr., Garance

č. 22/1958 Sb. rozh. tr.
Vrácení věci prokurátoru k došetrení podle ustanovení § 239 odst. 1 tr. ř. předpokládá, že výsledky hlavního líčení nasvědčují tomu, že nelze zažalovaný skutek posoudit tak, jak to činí obžaloba. Pouhá možnost jiného právního posouzení skutku, než jak jej posuzovala obžaloba, výsledky hlavního líčení blíže nepodložená, nestačí.
Vrátí-li soud věc prokurátoru k došetrení, není prokurátor vázán právním názorem soudu a ani pro něho nevyplývá ze zákona povinnost postupovat při došetřování věci způsobem, který určil soud v usnesení o vrácení věci k došetrení.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. listopadu 1957, 1 Tz 230/57.)
Okresní prokurátor v Přerově podal dne 21. prosince 1956 u lidového soudu v Přerově na obžalovaného žalobu pro trestný čin rozkrádání národního majetku podje § 245 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. a trestný čin porušení povinnosti veřejného činitele podle § 175 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 písm. d) tr. zák. (ve znění před novelou), protože obžalovaný podle tvrzení žaloby jako národní správce obchodní a bankovní společnosti si pro sebe ponechal peněžité částky uvedené společnosti, tedy částky z národního majetku, které mu byly svěřeny, čímž poškodil stát o 49.526,46 Kčs v nových penězích. Ježto šlo o žalobu podanou před účinností trestního řádu z r. 1956, nepřicházelo v úvahu předběžné projednání obžaloby (§ 405 tr. ř.).
Lidový soud v Přerově v hlavním líčení usnesením připustil důkazy výslechem svědků navržených obhajobou a rozhodl, že věc se vrací podle § 239 odst. 1 tr. ř. za účelem provedení připuštěných důkazů prokurátoru k došetrení s odůvodněním, že vzhledem k připuštěným důkazům a správnosti obhajoby obžalovaného může být čin obžalovaného posuzován podle jiného ustanovení zákona, než podle kterého jej posuzovala obžaloba. (Při tom lidový soud neuvedl blíže, proč a podle kterého jiného ustanovení zákona může být čin obžalovaného posuzován.)
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem zrušil usnesení lidového soudu a tomuto soudu nařídil, aby ve věci dále jednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Proti tomuto usnesení, proti němuž není stížnost přípustná, podal generální prokurátor stížnost pro porušení zákona, v níž vytýká, že lidový soud vrátil věc prokurátoru k došetrení,, aniž byly dány pro takový postup zákonné předpoklady.
Nejvyšší soud shledal, že napadeným usnesením byl porušen zákon.
Vrácení věci prokurátoru k došetrení podle ustanovení § 239 odst. 1 tr. ř., kterého se lidový soud v napadeném usnesení dovolává, předpokládá, že soud shledá na podkladě výsledků hlavního líčení:
1. že skutek, pro který je obžalovaný stíhán, má být při správném použití zákona posuzován podle jiného ustanovení, než podle kterého jej posuzovala obžaloba,
2. že je třeba právě vzhledem k tomuto odchylnému právnímu posouzení ještě dalších objasnění věci, zejména s hlediska nové obhajoby.
Vrácení věci prokurátoru k došetření tedy předpokládá, že zmíněné dvě podmínky vyplývají z výsledků hlavního líčení, tedy především, že tyto výsledky nasvědčují tomu, že právní posouzení skutku obžalobou je nesprávné a že zažalovaný skutek nelze posoudit, t. j. kvalifikovat tak, jak to činí obžaloba.