Input:

R 21/1965; Výchova nezletilých dětí Garance

č. 21/1965 Sb. rozh.
K řešení otázky, komu má být dítě svěřeno do výchovy.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. února 1965, 4 Cz 4/65).
Rozsudkem býv. lidového soudu pro Prahu 1, potvrzeným rozsudkem městského soudu v Praze, bylo manželství rodičů nezletilého R. S., nar. 28. 2. 1956, rozvedeno, nezletilec byl svěřen do výchovy otce, matce byla určena vyživovací povinnost a upraven styk s nezletilcem. V rozvodovém řízení, ukončeném uvedenými rozhodnutími, bylo zjištěno, že nezletilý je prakticky od svého narození v péči rodičů s matčiny strany A. a K. J., kam jej rodiče umístili.
Později pak byla vydána řada soudních rozhodnutí, kterými byl jednak zamítán návrh manželů J. na svěření nezletilého do jejich výchovy, jednak nebylo vyhověno obdobnému návrhu matky a konečně několika rozhodnutími byl nařízen výkon rozhodnutí odnětí dítěte prarodičům a předáním do výchovy otce.
Naposledy usnesením obvodního soudu pro Prahu 1, potvrzeným usnesením městského soudu v Praze, byla uložena prarodičům pokuta ve výši 200,- Kčs ve smyslu § 251 a) o. s. ř. z r. 1950 a současně jim bylo uloženo pod pohrůžkou dalších pokut, vydat nezletilého do 15 dnů otci. K realizaci posléze uvedené části těchto rozhodnutí nedošlo. Svůj odpor a nerespektování soudních rozhodnutí odůvodňovali prarodiče tím, že pečují o nezletilce nepřetržitě od jeho nejútlejšího mládí, že otec by mu nemohl poskytnout náležitou osobní péči a řádnou výchovu a že přechod nezletilého z dosavadního výchovného prostředí by na něho působil z hlediska zdravotního nepříznivě. Dne 14. 4. 1964 podali manželé J. nový návrh na svěření nezletilého do jejich výchovy.
Obvodní soud pro Prahu 1 nevyhověl žádosti prarodičů z matčiny strany o svěření dítěte do jejich péče.
Městský soud v Praze rozhodnutí prvého soudu potvrdil.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozhodnutí obou soudů byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Když soudy rozhodovaly o návrhu manželů J., neprovedly všechnu potřebné důkazy a nevytvořily tak nezbytné skutkové předpoklady pro správné a zájmu nezletilého odpovídající rozhodnutí. Především bylo nutno z hlediska ustanovení §§ 28 a 50 zák. o rod. zkoumat, zda nedošlo ke změně poměrů u otce, matky, prarodičů a v neposlední řadě u nezletilého. V tomto směru je třeba souhlasit se stížností pro porušení zákona, když poukazuje na nedostatečné vyšetření výchovných podmínek a možností rodičů i prarodičů.
Při rozhodování však soudy nepřihlédly v dostatečné míře ani k zájmu nezletilého a nezjistily pečlivě všechny okolnosti rozhodné pro posouzení schopnosti rodičů (a to jak otce, tak matky) k výchově dítěte, zejména za součinnosti s národními výbory - orgány péče o dětí, výbory žen, občanskými výbory a ZV ROH pracovišť rodičů a prarodičů. Dále pak nebylo vůbec zjišťováno, zda nezletilého nemůže vychovávat matka. když od rozvodového řízení, v němž byly zjištěny ohledně ní určité morální závady, uplynuly již čtyři roky.
Ve věcech péče o nezletilé jsou soudy povinny hledět k zájmu nezletilce. Zájem nezletilého nelze však spatřovat pouze v tom, že je třeba za každou cenu respektovat vytvořený faktický vztah. Zvláště pak by to nebylo na místě