Input:

R 20/1959; Garance

č. 20/1959 Sb. rozh.
Zamestnanci lze přiznat ochranu podie § 5 odst. 3 lit. c) zák. č. 55/1956 Sb. jen po tu dobu, po kterou skutečně vykonával zaměstnání, do něhož přešel z důvodů zdravotních nebo v obecném zájmu.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 8. října 1958, Cz 399/58.)
Rozhodnutím Státního úřadu sociálního zabezpečení byl navrhovateli přiznán starobní důchod jako zaměstnanci třetí pracovní kategorie.
Lidový soud v Plzni, který rozhodoval o opravném prostředku navrhovatele do tohoto rozhodnutí, vyslovil povinnost poskytovat navrhovateli starobní důchod zaměstnance druhé kategorie.
Krajský soud v Plzni rozsudek soudu první stolice potvrdil. Oba soudy zastávaly názor, že § 5 odst. 3 písm. c) uved. zák. hodnotí jedině změnu zaměstnání a důvod této změny, neuvádí však nikde dalších omezujících podmínek a zejména nikoli podmínku, že nové zaměstnání, které bylo nastoupeno v obecném zájmu, by muselo trvat také v době, kdy vznikl nárok na důchod. Proto pro posouzení věci je rozhodným jedině, zda ke změně zaměstnání u navrhovatele koncem ledna 1952 došlo v obecném zájmu, což popřeno nebylo, a zda od té doby do dne vzniku nároku na starobní důchod neuplynulo více než 5 let.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Jednou ze zásad, na níž je založen zákon o sociálním zabezpecení, je důsledné odměňování podle zásluhy zaměstnance. Tato zásada je provedena tím, že jsou zaměstnanci zařazeni do tří pracovních kategorií podle důležitosti a obtížností jejich práce; zaměstnanci, kteří vykonávají zaměstnání, jež svým obsahem spadá do první a druhé pracovní kategorie, jsou proti ostatním zvýhodněni.
Tato zásada je pak provedena ustanovením § 5 zák. o soc. zabezpečení. V odstavci třetím jsou blíže vymezeny podmínky pro zařazení zaměstnance do té či oné pracovní kategorie (srov. i § 9 odst. 1, §§ 13, 16 zák. o soc. zabezpečení), při čemž se vychází z toho, že zaměstnanec ke dni vzniku nároku na důchod vykonával zaměstnání první, resp. druhé pracovní kategorie a pod písm. b), resp. c) z důvodů ochrany zaměstnance se poskytují výhody spojené se zařazením do preferované kategorie i v případě, že sice zaměstnanec takové zaměstnání opustil a ode dne výstupu z takového zaměstnání neuplynulo více než 2 roky anebo došlo ke změně zaměstnání z důvodů zdravotních na doporučení posudkové komise sociálního zabezpečení nebo v obecném zájmu a od změny zaměstnání neuplynula doba více než 5 let. Ze srovnání všech uveděných případů je patrno, že případy uvedené pod lit. b) a c) jsou výjimkami z případu uvedeného pod lit. a). V případě uvedeném pod lit. b) je upravena otázka výstupu ze zaměstnání, při čemž nezáleží na tom, z jakých důvodů k tomuto výstupu došlo; naproti tomu v případě pod lit. c) je upravena otázka změny zaměstnání, tj. zaměstnanec vykonává zaměstnání, jež spadá do kategorie třetí, při čemž je rozhodným, že k této změně došlo z určitých důvodů, jak jsou v zákoně uvedeny.
Jde nyní o to, zda ochranu ve smyslu § 5 odst. 3 lit. c) lze přiznat zaměstnanci i v případě, jestliže sice došlo z důvodů uvedených v tomto ustanovení ke změně zaměstnání, při čemž však zaměstnanec v