Input:

R 16/1956; Garance

č. 16/1956 Sb. rozh. obÄŤ.
Nejde již o následky pracovního úrazu, byla-li pracovní schopnost pojištěnce poškozeného pracovním úrazem dále snížena úrazy, které nejsou již bezprostředním následkem původního pracovního úrazu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 7. července 1955, Cz 154/55.)
Navrhovatelce byl přiznán za úraz, který utrpěla dne 4. srpna 1950, úrazový důchod podle § 80 odst. 2, § 81 odst. 1 a § 82 zák. o nár. poj. za 55% ztrátu výdělečné schopnosti. Výměrem ze 16. prosince 1952 byl tento důchod snížen počínajíc dnem 8. ledna 1953 podle 30% ztráty výdělečné schopnosti. Proti tomuto výměru podala návrhovátelka opravný prostředek.
Lidový soud v Karl. Varech její návrh zamítl, když znalecký posudek vyzněl tak, že stav navrhovateľky po zlomení pánevní kosti se sekundárním zkřivením páteře a arthrosními změnami na ní a po zlomení pravé loketní kosti odpovídá 30% ztrátě výdělečné schopnosti.
Krajský soud v Karl. Varech k odvolání navrhovateľky změnil rozsudek lidového soudu tak, že přiznal navrhovatelce úrazový důchod odpovídající ztrátě výdělečné schopnosti ve výši 40 %. Krajský soud toťž zjistil z posudku znalce slyšeného lidovým soudem, že navrhovatelka utrpěla ještě další dva úrazy, a to 15. února 1951 zlomeninu levé stehenní kosti a dne 18. ledna 1952 zlomeninu pravé loketní kosti a proto dal doplnit znalecký posudek posudkem krajské posudkové komise důchodového zabezpečení, aby zjistil, zda další úrazy nejsou v příčinné souvislosti s původním úrazem z r. 1950. Z posudku této komise ,pak krajský soud zjistil, že následky pracovního úrazu z r. 1950 omezovaly pohybovou schopnost navrhovatelky tak, že oba pozdější úrazy možno pokládat za souvisící s úrazem z r. 1950 a že úhrnná ztráta výdělečné schopnosti ze všech tří uvedených úrazů je 40 %. Bylo totiž dále zjištěno, že k oběma pozdějším úrazům došlo pádem na náledí, a to proto, že navrhovate ka následkem předchozí zlomeniny pánevní kosti nemohla správně našlapovat a držet při chůzi rovnováhu.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Podle § 77 zák. o nár. poj. je pracovním úrazem především úraz, který pojištěnec utrpí při výkonu svého zaměstnání nebo v souvislosti s ním, počítajíc v to cestu do práce a zpět, pokud ji pojistník podstatně nepřeruší z důvodů nesouvisících se zaměstnáním [§ 77 písm. a) zák. o nár. poj.). V obou případech úrazů z r. 1951 a 1952 jasně o takový úraz nešlo a nešlo ani o úrazy, které by navrhovatelka utrpěla za okolností uvedených § 77 písm. b), c) zák. o nár. poj., neboť podle tvrzení navrhovateľky samé v