Input:

č. 132/1954 Sb. rozh. obč., Garance

č. 132/1954 Sb. rozh. obč.
Zaměstnáním ve smyslu vl. nař. č. 49/1951 Sb., kterým se upravují některé nároky pracujících důchodců národního pojištění, možno rozumět jen zaměstnání v poměru pracovním.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 28. června 1954, Cz 236/54.)
Lidový soud v Plzni nevyhověl opravnému prostředku navrhovatele proti výměru Státního úřadu důchodového zabezpečení, kterým mu byl odňat invalidní důchod přiznaný mu dnem 8. května 1951. Zamítavý rozsudek z 12. října 1953 odůvodnil tím, že navrhovatel podle posudku krajské posudkové komise není invalidní podle § 63 odst. 1 a 3 zák. o nár. poj.
Krajský soud v Plzni k odvolání navrhovatele rozhodnutí prvého soudu zrušil a uložil mu, aby znovu jednal a zjistil,, jaký byl zdravotní stav navrhovatele v době, kdy mu byl důchod přiznán a v době odnětí důchodu. Přitom vycházel krajský soud z názoru, že navrhovateli jako důchodci, který se začlenil do pracovního procesu před 1. červencem 1951, mohl by být důchod odňat jen za podmínek § 2 odst. 2 vl. nař. č. 49/1951 Sb., kterým se upravují některé nároky pracujících důchodců národního pojištění, protože navrhovatel vykonává nyní činnost sběrače mléka, kterou dlužno klást na roveň zaměstnání v pracovním poměru.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou nejvyššího soudu, že usnesením krajského soudu byl porušen zákon, toto usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu jednání a rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Krajský soud vyložil sice správně rozdíl mezi ustanovením § 2 odst. 2 vl. nař. č. 49/1951 Sb. a § 91 odst. 2 zák. o nár. poj. a správně také uvádí, že ne každé zlepšení zdravotního stavu přichází v úvahu jde-li o odnětí důchodu pracujícím důchodcům, nýbrž že musí jít o zlepšení podstatné, takže důchodce už není invalidním (§ 2 odst. 2 cit. vl. nařízení). Krajský soud však vycházel v tomto případě z mylného předpokladu, že se totiž na navrhovatele vztahuje vládní nařízení č. 49/1951 Sb. proto, že jeho činnost sběrače mléka má být postavena na roveň činnosti, kterou vyvíjí důchodce zapojený do pracovního poměru jako zaměstnanec. Krajský soud uvedl ve svém rozhodnutí, že – i když činnost navrhovatele jako sběrače mléka nelze považovat za činnost v pracovním poměru – jde přece o právní poměr velmi blízký poměru pracovnímu, i když spíše dlužno na tento úkol nahlížet jako na poslání veřejné, tedy jako na obdobu veřejné funkce. Není prý pochybnosti o tom, že sběrači mléka vykonávají na úseku své činnosti důležité poslání při plnění hospodářského plánu a že tedy, i když nejsou zaměstnanci v pracovním poměru, nutno je klást na roveň zaměstnancům, o nichž je zmínka v § 1 vl. nař. č. 49/1951 Sb.
Jde tu tedy o výklad osobního dosahu účinnosti uvedeného vládního nařízení, a to