č. 130/1954 Sb. rozh. obč., Garance
č. 130/1954 Sb. rozh. obč.
V případech, kde vyživovací povinnost byla upravena smírem nebo pravomocným soudním rozhodnutím před účinností zákona o právu rodinném, možno se domáhat nové úpravy nejen za podmínek § 38 zák. č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech právních, nýbrž i podle § 162 o. s. ř., jestliže se podstatně změnily okolnosti, na jichž základě byla určena výše dávek a jejich trvání.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 18. června 1954, Cz 221/54.)
Soudním smírem uzavřeným v r. 1948 se zavázal navrhovatel platit odpůrkyni na úhradu jejích osobních potřeb měsíčně 20 °/o svého čistého příjmu. Nato bylo manželství navrhovatele a odpůrkyně rozloučeno z viny navrhovatele. Dne 30. března 1953 podal navrhovatel návrh na snížení výživného pro odpůrkyni na 10 % svého čistého měsíčního příjmu. Tento návrh odůvodnil mimo jiné i tím, že proti stavu, kdy byl smír uzavřen, došlo ke změně poměrů, že se totiž znovu oženil, při čemž jeho manželka není schopna výdělečné práce.
Lidový soud v Českém Těšíně zjistil z posudku znalce lékaře, že navrhovatelova manželka není schopna pravidelné výdělečné práce a že její pracovní způsobilost je snížena o 50 % a rozhodl o návrhu tak, že se příspěvek na úhradu osobních potřeb, který podle smíru činil 20 % čistého příjmu, snižuje od 1. dubna 1953 na 12 %. Jinak návrh zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil soud první stolice ustanovením § 162 o. s. ř.
Krajský soud v Ostravě změnil k opravnému prostředku odpůrkyně rozhodnutí soudu první stolice tak, že návrh na snížení výživného zamítl. Soud druhé stolice zjistil, že odpůrkyně je schopna lehčí práce v klidném a teplém prostředí s úvazkem 4 až 6 hodin denně. Snížení pracovní způsobilosti bylo odhadnuto na 40 %, kterýžto stav nutno považovat za trvalý. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud uvedl, že pro posouzení věci je rozhodné ustanovení § 38 zák. č. 266/1949 Sb., o zatímních změnách v některých občanských věcech právních, jehož podmínky však v daném případě nejsou splněny.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že usnesením krajského soudu byl porušen zákon, usnesení to zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu jednání a novému rozhodnutí.
Z odůvodnění:
Při rozhodování o tom, zda návrh navrhovatele učiněný odpovídá právnímu předpisu, vycházel soud druhé stolice pouze z ustanovení § 38 zák. č. 266/1949 Sb. Jak z umístění tohoto zákonného ustanoveni v hlavě třetí, nadepsané „Ustanovení přechodná a závěrečná“, tak i z jeho obsahu je zřejmé, že jde o ustanovení přechodné vyvolané tím, že zákon o právu rodinném upravuje otázku…
