č. 13/2020 Sb. rozh. tr., Zajištění, Věc důležitá pro trestní řízení Garance
č. 13/2020 Sb. rozh. tr.
Zajištění, Věc důležitá pro trestní řízení
§ 79f odst. 2 tr. ř.
Insolvenční správce je podle § 246 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, v době od prohlášení konkursu (nebo podle § 408 odst. 1 insolvenčního zákona od schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty dlužníka) jedinou osobou s dispozičním oprávněním k majetku, který je zahrnut do soupisu majetkové podstaty. Proto je vedle osoby, jíž byla věc zajištěna, osobou oprávněnou podle § 79f odst. 2 tr. ř. per analogiam požadovat zrušení nebo omezení zajištění, o němž bylo rozhodnuto podle § 79a odst. 1 tr. ř., pokud zajištěná věc byla zahrnuta do majetkové podstaty.
(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 6 To 54/2018, ECLI:CZ:VSPH:2018:6.TO.54.2018.1)
Vrchní soud v Praze podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnosti obžalovaného D. K. a insolvenčního správce Mgr. L. S. podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 2 T 10/2013.
I.
Rozhodnutí soudu prvního stupně a stížnosti podané proti němu
1. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 9. 8. 2018, sp. zn. 2 T 10/2013, tak, že podle § 79f odst. 1 tr. ř. se zamítá žádost insolvenčního správce Mgr. L. S. o zrušení zajištění nemovitostí obžalovaného D. K. specifikovaných v napadeném rozhodnutí.
2. Proti tomuto usnesení podali v zákonné lhůtě stanovené v § 143 odst. 1 tr. ř. stížnosti obžalovaný D. K. prostřednictvím své obhájkyně a insolvenční správce Mgr. L. S.
3. Obžalovaný D. K. má za to, že další zajištění nemovitostí není třeba. Shrnul, že některé odsuzující výroky, které se ho týkají, i na nich závislé výroky o náhradě škody jsou již pravomocné a že nemovitosti jsou zatíženy zástavními právy. Dále namítl, že nemovitosti bez řádné péče chátrají, jejich cena klesá, a proto se možný budoucí profit dalších věřitelů obžalovaného snižuje úměrně době, po kterou jsou nemovitosti soudem zajištěny. Pokud by došlo ke zpeněžení nemovitostí v rámci probíhajícího insolvenčního řízení, podle obžalovaného by se jeho věřitelům, tj. i poškozeným, dostalo uspokojení jejich nároků, aniž by museli čekat na pravomocné rozhodnutí v dané trestní věci. Obžalovaný konstatoval, že všichni věřitelé mohli přihlásit své pohledávky, přičemž pohledávky mohou být v rámci insolvenčního řízení uspokojeny dříve, než bude v trestní věci rozhodnuto o jeho vině. Rychlejší splnění nároků věřitelů obžalovaného bude jednoznačně v jejich zájmu. Vzhledem k zajištění nemovitostí zástavními právy a k již pravomocným výrokům týkajícím se povinnosti obžalovaného k náhradě škody nebude ani proti jeho zájmu, pokud by byly nemovitosti zpeněženy a obžalovaný by byl nakonec zproštěn obžaloby. Závěrem obžalovaný navrhl, aby soud druhého stupně zrušil napadené usnesení a aby sám zrušil zajištění nemovitostí specifikovaných v žádosti insolvenčního správce.
4. Insolvenční správce Mgr. L. S. namítl, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil věc po právní stránce a že nevyčerpal všechny body jeho žádosti. Insolvenční správce totiž navrhoval zrušení zajištění, ale in…
