Input:

R 13/1961; Smlouva Garance

č. 13/1961 Sb. rozh.
Předčasné zrušení pracovního poměru má být omezeno na ty případy, kdy zaměstnanec, u něhož výchovné prostředky selhaly, hrubě porušil povinnosti vyplývající z pracovního poměru.
Skutečnost, zda jde o hrubé porušení pracovních povinností u zaměstnance, který pronesl výrok, použitý jako důležitý důvod k předčasnému zrušení pracovního poměru, nemůže soud posoudit izolovaně, nýbrž v souvislosti jak s celkovým pracovním a občanským profilem zaměstnance, tak i vzhledem k prostředí, v němž byl výrok pronesen, přičemž současně nutno přihlédnout i k tomu, zda nejde o ojedinělé vybočení zaměstnance z jinak úspěšné jeho práce v podniku.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 2. července 1960, 4 Cz 62/60).
Žalobce, který byl zaměstnán jako dělník v mechanické dílně žalovaného podniku od 1. dubna 1946 do 25. června 1959, domáhal se žalobou podanou u lidového soudu civilního v Praze, aby bylo určeno, že předčasné zrušení jeho pracovního poměru u žalovaného podniku ke dni 24. června 1959 je právně neúčinné. Jako důvod této neúčinnosti uváděl, že nebyl dán důležitý důvod k předčasnému zrušení pracovního poměru, a to proto, že výrok vůči spoludělníku, který byl použit jako důležitý důvod k předčasnému zrušení pracovního poměru, nepronesl a že nadto žalovaný podnik neuplatnil tento důvod včas, neboť k výroku mělo dojít v červnu 1958 a pracovní poměr s ním byl rozvázán teprve 24. června 1959.
Lidový soud civilní v Praze rozhodl o této žalobě tak, že ji zamítl. Zjistil, že koncem června 1958 pronesl žalobce k mladému spoludělníku slova: "... já být tebou, tak bych se na ty přesčasy vy..., kdybych nepotřeboval peníze, tak bych tady nebyl a mě by museli moc nutit, abych tady zůstal přesčas". Tento výrok žalobcův pokládal soud za důležitý důvod k předčasnému zrušení pracovního poměru. Žalovaný podnik uplatnil podle odůvodnění rozsudku důležitý důvod k předčasnému zrušení pracovního poměru včas, poněvadž tak učinil bezodkladně, jakmile se o něm z výsledku šetření dověděl. Poněvadž pak k předčasnému zrušení pracovního poměru byl dán předchozí souhlas závodního výboru ROH, jde o právně účinné zrušení pracovního poměru a žalobní nárok není proto opodstatněn.
Krajský soud v Praze rozsudek soudu první stolice potvrdil, a to po doplnění řízení výslechem kádrových pracovníků žalovaného podniku jako svědků o průběhu celého případu rozvázání pracovního poměru se žalobcem. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu první stolice dospěl i krajský soud k závěru, že byly splněny všechny hmotněprávní podmínky předčasného zrušení pracovního poměru.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
V souzené věci šlo o posouzení otázky, zda byly splněny podmínky předčasného zrušení pracovního poměru.
V tom směru plyne ze zjištění obou soudů, že byly splněny podmínky spočívající v projevu vůle zrušit předčasně pracovní poměr (ke zrušovacímu projevu zaměstnavatele došlo 24. června 1959) i v účasti závodního výboru ROH na tomto zrušení pracovního poměru (souhlas závodního výboru ROH s předčasným zrušením pracovního poměru byl udělen 24. června 1959). Pokud jde o poslední z podmínek