č. 13/1953 Sb. rozh. tr., Garance
č. 13/1953 Sb. rozh. tr.
K výkladu úmyslu (eventuálního) podle § 3 odst. 1 písm. b) tr. zák. při spolčení k velezradě [§ 78 odst. 2 písm. a) tr. zák.].
Na tento úmysl nutno usuzovat, jde-li o součinnost pachatele s osobami, které má v podezření, že páchají velezradu a je-li zároveň srozuměn s tím, že se uvedenou součinností sám velezrady dopouští.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 2. října 1952.)
Státní soud uznal obviněného soukromého autodopravce vinným trestným činem velezrady podle § 78 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. c) tr. zák., který spáchal tím, že vezl v druhé polovině roku 1950 několikrát svým osobním autem dvě osoby, odsouzené později pro trestný čin velezrady a vyzvědačství, na místo poblíže státních hranic.
Nejvyšší soud zamítl odvolání obviněného pokud napadl výrok o vině.
Z odůvodnění:
Obviněný ve svém odvolání namítá, že skutková zjištění státního soudu nejsou správná, neboť státní soud nepřihlédl k tomu, že obviněný o protistátní činnosti osob, které vozil svým autem, nevěděl, protože nebyl nikým o této jejich činnosti informován a také za jízdy nezpozoroval nikdy nic podezřelého.
Tyto námitky neobstojí.
Je sice pravda, že nebylo zjištěno, že by některá z uvedených dvou osob byla obviněného informovala o své velezrádné nebo vyzvědačské činnosti. K nabytí vědomosti o trestné činnosti není však třeba přímého sdělení pachatele této činnosti. Lze ji získat i pozorováním trestného jednání samého. A v tomto směru obviněný doznal, že skutečnost, že ony dvě osoby vezl k jejich žádosti několikrát do blízkosti státních hranic, jednou dokonce s dalšími osobami, vzbudila v něm podezření, že se zabývají jednak převáděním lidí do zahraničí, jednak, že mají samy v úmyslu za hranice uprchnout. Doznal…
