č. 127/1954 Sb. rozh. obč., Garance
č. 127/1954 Sb. rozh. obč.
Při stanoveni výživného pro nezletilé dítě není soud vázán návrhy účastníků nebo jiných osob ani co do výše výživného, ani co do doby, od kdy má být výživné poskytováno.
Stejně je tomu i při pozdější nově úpravě výživného, k níž dojde pro změnu poměrů. Ustanovení § 162 druhé věty o. s. ř. se na tyto případy nevztahuje.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 30. června 1954, Cz 117/54.)
Usnesením z 5. prosince 1950 rozhodl soud, že nezletilý se ponechává ve výchově a výživě matky a uložil otci, aby přispíval na jeho výchovu a výživu měsíčně 1500 Kčs (staré peníze) od 31. října 1950. Toto rozhodnutí bylo sice vydáno jako opatření podle § 32 zák. o právu rodinném, ale bylo formulováno i jako rozhodnutí podle § 251 o. s. ř., poněvadž rodiče už před rozvodem nežili ve společné domácnosti. V roce 1951 byl otec dítěte zatčen a plat mu byl zastaven. K návrhu ONV snížil opatrovnický soud pro účely zálohování výživného státem (§ 6 odst. 4 zák. č. 57/1948 Sb.) výživné na 900 Kčs starých peněz měsíčně. Když byl otec dítěte dne 19. ledna 1953 z vazby propuštěn, domáhal se předání dítěte do své výchovy a výživy, po případě soudní úpravy svého styku s dítětem, a posléze i snížení výživného, poněvadž prý není schopen docílit takového výdělku, jaký měl před zatčením. Při ústním jednání dne 20. května 1953 požadoval pak výslovně úpravu výživného i za dobu trvání vazby od 27. února 1951 do 19. ledna 1953, kdy neměl výdělečné možnosti.
Lidový soud civilní v Praze jako soud opatrovnický ponechal pro případ rozvodu rodičů opět dítě ve výživě a výchově matky a výživné pak snížil za dobu od 1. února 1953 do 1. května 1953 na 200 Kčs (starých peněz) měsíčně a od 1. května 1953 na 200 Kčs nových peněz měsíčně. Otcův návrh na další snížení výživného zejména za dobu před 1. únorem 1951 soud zamítl s poukazem na ustanovení § 162 o. s. ř., podle něhož může soud rozhodnout o změně opakujících se dávek jen za dobu od podání příslušného návrhu.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že usnesením lidového soudu, pokud jím byl zamítnut návrh otce na snížení výživného za dobu před 1. únorem 1953, byl porušen zákon.
Z odůvodnění:
Podle dnes již všeobecně zastávaného názoru vyplývajícího ze zásady, že soud ve věcech výživy a výchovy nezletilého dítěte jedná z úřední povinnosti (§ 247 o. s. ř.), soud při prvém určení výživného pro nezletilé dítě není vázán podněty účastníků nebo jiných osob, ani pokud jde o výši výživného, ani pokud jde o dobu, od kdy má být poskytováno. Soud má uložit povinnému, aby platil výživné i za dobu před zahájením řízení, a to buď od narození dítěte nebo od doby, kdy rodič přestal plnit svou povinnost (ne ovšem za dobu před 1. lednem…
