č. 124/1951 Sb. rozh. obč., Garance
č. 124/1951 Sb. rozh. obč.
Povinnost oznámit úraz nositeli pojištění do dvou let ode dne, kdy se stal, je splněna i tehdy, učinil-li oznámení jen zaměstnavatel.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze 7. prosince 1950, Cpo VI 236/50.)
Krajský soud v Praze zamítl žalobu o úrazový důchod proto, že nárok na důchod zanikl promlčením, neboť oznámení o úrazu neučinil poškozený do dvou let vlastním jménem.
Nejvyšší soud odvolání navrhovatele vyhověl a rozsudek prvního soudu zrušil.
Z důvodů:
Podle § 84 odst. 1 zák. č. 1/1888 ř. z. ve znění přílohy k vyhlášce č. 195/1944 Sb., jehož třeba použít na tento případ podle § 279 odst. 2 zákona o národním pojištění, neboť se úraz stal 25. května 1946, musí osoby, kterým nebylo odškodné úrazovou pojišťovnou vyměřeno, oznámit svůj nárok do dvou let ode dne úrazu, jinak svého nároku pozbudou. Jde o lhůtu promlčecí, jak plyne z ustanovení § 84 odst. 3 tohoto zákona. Aby mohlo nastat promlčení, je však třeba, aby nárok nebyl pojišťovně oznámen vůbec. Oznámení však nemusí učinit osoby, které uplatňují nárok na důchod, vlastním jménem, stačí, když oznámení učiní zaměstnavatel podle § 79 úrazového zákona, jak se to stalo v souzeném případě. Bylo-li takové oznámení učiněno do dvou let ode dne úrazu, je nárok poškozeného zachován a nelze proti němu s úspěchem uplatnit promlčení podle ustanovení § 84 odst. 1 úrazového zákona. Opačný výklad je v rozporu jednak se zásadou, že důchod vyměřuje nositel pojištění z úřední moci, jak plyne z…
