Input:

č. 1202/2007 Sb. NSS, Stavební zákon: dodatečné povolení stavby; náležitosti rozhodnutí Garance

č. 1202/2007 Sb. NSS
Stavební zákon: dodatečné povolení stavby; náležitosti rozhodnutí
k § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.*)
k § 19 vyhlášky č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona**)
I. Dodatečné stavební povolení může být vydáno jen při splnění podmínek daných stavebním zákonem a příslušným prováděcím předpisem, tj. pouze v případě, že stavebník podá žádost o dodatečné povolení stavby, resp. dodatečné povolení změny stavby, a předloží k ní podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení.
II. Rozhodnutí, kterým se dodatečně stavba nebo její změna povoluje, musí mít obsahově stejné náležitosti jako stavební povolení. Nelze připustit výklad zákona, který by stanovil mírnější kritéria pro dodatečné povolení stavby, resp. její změny, než jaká jsou kladena na řádné stavební povolení. Má-li totiž norma určité požadavky na řádné rozhodnutí v situaci, kdy žadatel o stavební povolení postupoval podle zákona, tím spíše je musí mít na rozhodnutí svou povahou mimořádné, kdy žadatel od počátku zákon nerespektoval (argumentům a minori ad maius).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2007, čj. 1 As 46/2006-75)
Věc: JUDr. Ing. Ondřej H. proti Krajskému úřadu Středočeského kraje o dodatečné povolení stavby, o kasační stížnosti žalovaného.

Rozhodnutím ze dne 23. 8. 2004 vydal Městský úřad v Černošicích dodatečné stavební povolení na změnu stavby rodinného domu. Proti rozhodnutí podal žalobce jako účastník řízení odvolání, neboť Městský úřad v Černošicích nerozhodl o jeho námitkách proti dodatečnému povolení stavby.
Žalovaný dne 13. 12. 2004 odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Proti uvedenému rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, na základě které Městský soud v Praze rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Tento rozsudek městský soud odůvodnil mimo jiné tím, že správní orgán I. stupně ve výrokové části rozhodnutí o námitkách vůbec nerozhodl. Žalovaný pak pouze v odůvodnění napadeného rozhodnutí obecně shrnul obsah námitek všech odvolatelů, aniž by je od sebe odlišil a vypořádal se s každou konkrétní námitkou jednotlivě. Vadu rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tj. absenci výroku o námitkách účastníků řízení, tak žalovaný neodstranil.
Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost, ve které zejména namítal nesprávné posouzení právní otázky týkající se výkladu § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona ve spojení s § 19 vyhlášky č. 132/1998 Sb. Stěžovatel nesouhlasil s názorem soudu, že § 19 cit. vyhlášky je aplikovatelný i na vydání dodatečného povolení změny stavby. Rozhodnutí o dodatečném povolení stavby je výsledkem jiného řízení, než je řízení o vydání stavebního povolení. Podle stěžovatele není rozhodnutí o dodatečném povolení stavby ve stavebním zákoně blíže specifikováno, a jeho náležitosti je proto nutno posuzovat podle § 47 správního řádu č. 71/1967 Sb., kde výrok o námitkách účastníků řízení není zmíněn.