Input:

R 111/1967; Náhrada škody Garance

č. 111/1967 Sb. rozh.
K otázce odpovědnosti za úraz školáka při opuštění školní budovy během vyučování.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 1967, 6 Cz 170/66.)
Dne 21. 5. 1962 měla žalobkyně, jakožto žákyně Základní devítileté střední školy v P., zaplatit své třídní učitelce vstupné na představení pořádané u příležitosti Mezinárodního dne dětí. Protože neměla drobné, poslala ji třídní učitelka rozměnit peníze k svačinářce, která měla stanoviště v přízemí školní budovy. Nezletilá žalobkyně odběhla splnit tento příkaz se spolužačkou, avšak svačinářku na jejím stanovišti nezastihly a proto se nezl. žalobkyně rozhodla, že rozmění peníze v prodejně masa naproti školní budově. Když na to obě spolužačky společně vyběhly před školní budovu a přebíhaly ulici, uklouzla nezl. žalobkyně na vozovce před přijíždějícím autobusem. Řidiči se nepodařilo autobus zastavit, nezl. žalobkyni byly autobusem přejety obě nohy, z nichž jedna jí musela být amputována.
Trestní stíhání bylo zastaveno, neboť bylo zjištěno, že na nehodě nezl. žalobkyně nenese vinu cizí osoba.
Nezl. žalobkyně se domáhala náhrady škody v částce 35 000 Kčs s přísl. jednak proti Čs. automobilové dopravě podle zákona č. 63/1951 Sb., jednak proti Městskému národnímu výboru v P. podle ustanovení zákona č. 150/1961 Sb.
Okresní soud v Přerově zamítl žalobu v celém rozsahu, vycházeje ze závěru, že prvý žalovaný za vzniklou škodu žalobkyni neodpovídá, neboť vznikla výlučně zaviněním poškozené žalobkyně, takže je zde deliberační důvod podle ustanovení § 4 zák. č. 63/1951 Sb. Druhý žalovaný se pak podle rozhodnutí okresního soudu odpovědnosti zprostil pro výlučné zavinění nezl. žalobkyně spočívající v tom, že porušila zákazy a jiné pokyny, které jsou dětem ve škole vštěpovány, a to s poukazem na ustanovení § 3 a § 12 zák. č. 150/1961 Sb.
Krajský soud v Ostravě rozhodnutí okresního soudu potvrdil.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím okresního soudu ve výroku, jímž byla žaloba proti druhožalovanému zamítnuta, a rozhodnutím krajského soudu, jímž tato část výroku byla potvrzena, byl porušen zákon a tato rozhodnutí zrušil.
Z odůvodnění:
Ustanovení zák. č. 150/1961 Sb., za jehož účinnosti (§ 12) k úrazu nezl. žalobkyně došlo, byla provedena vyhláškou č. 7/1962 Sb. Ustanovení § 18 odst. 1 této vyhlášky stanoví, že studentům a žákům odpovídá za škodu vzniklou úrazem, který se jim přihodil při vyučování, při práci ve školní dílně nebo na školním pozemku, nebo v přímé souvislosti s tím, příslušný národní výbor nebo vysoká škola. Příkaz daný nezl. žalobkyni její třídní učitelkou, aby rozměnila drobné u svačinářky, souvisel s vyučováním a výchovou nezletilé ve škole, směřoval k zajištění účasti nezletilé na akci školou pořádané. Bylo proto nutno úraz, který nezl. žalobkyně při plnění tohoto příkazu utrpěla, posuzovat - jak správně učinily oba soudy - podle ustanovení § 12 odst. 1 zák. č. 150/1961 Sb. a § 18 odst. 1 vyhl. č. 7/1962 Sb. jako úraz pracovní. Tím je zároveň dána odpovědnost druhého žalovaného za škodu tímto úrazem nezletilé vzniklou podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 150/1961 Sb. a šlo již jenom o to, zda tento žalovaný