Input:

R 11/1961; Důchod. Náhrada škody z pracovního poměru pracovníkem Garance

č. 11/1961 Sb. rozh.
Při posuzování odpovědnosti zaměstnavatele za pojistné škody nutno přihlédnout k ustanovení zákona č. 71/1958 Sb.; platí tedy zásada, že zavinění zaměstnance, který z nedbalosti způsobil při výkonu zaměstnání porušením povinností z pracovního poměru škodu cizímu podniku nebo třetí osobě, se považuje za zavinění podniku.
Soud je vázán rozhodnutím Státního úřadu sociálního zabezpečení o přiznání invalidního důchodu a nemůže je po věcné stránce přezkoumávat, a to ani při řešení otázky předurčující.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. června 1960, 4 Cz 42/60).
Státní úřad sociálního zabezpečení uplatnil žalobou podanou u lidového soudu v Bučovicích regresní nárok se zřetelem na ustanovení § 110 zák. č. 99/1948 Sb. proti žalovanému, který jako řidič zavinil dne 11. října 1953 úraz svého spoluzaměstnance V. G. tím, že dovolil, aby při jízdě nákladním autem se spuštěnou bočnicí, které řídil, stál tento na ložné ploše vozu. Během rychlé jízdy vypadl V. G. a utrpěl zranění; pro následky těchto zranění byl mu přiznán invalidní důchod s úrazovým zvýšením podle § 86 zák. č. 99/1948 Sb. Žalovaný byl pro toto své jednání také trestně odsouzen.
Lidový soud v Bučovicích žalobu zamítl, a to v podstatě z toho důvodu, že vyplácení invalidního důchodu poškozenému není v příčinné souvislosti s úrazem, k němuž došlo dne 11. října 1953, a že tento invalidní důchod je mu vyplácen vzhledem k jeho zdravotnímu stavu z jiných důvodů, a to v prvé řadě pro jeho vrozenou vadu spočívající v tom, že má plochou spodinu lebeční s věžovitou lebkou. Není proto podklad pro regresní nárok žalobcův proti žalovanému.
Krajský soud v Brně zrušil rozhodnutí soudu prvé stolice pro neúplnost řízení. Dospěl k závěru, že teprve po provedení dalšího vyšetření ušního a psychiatrického se dá posoudit, zda tvrzené potíže u poškozeného vznikly v důsledku jeho úrazu nebo v důsledku vrozené dispozice.
Lidový soud v Bučovicích rozhodl potom po doplnění řízení tak, že žalobu zamítl. Na základě znaleckých posudků dospěl k závěru, že vyplácení invalidního důchodu poškozenému není v příčinné souvislosti s předmětným úrazem a že tento není ani částečně invalidním ve smyslu § 2 vyhl. č. 250/1956 Ú. l. Na základě posudku znalců dospěl soud k závěru, že vyplácení invalidního důchodu není na místě proto, že tento simuluje, předstírá hluchotu a účelově agravuje.
Krajský soud v Brně rozsudek soudu první stolice zrušil napadeným usnesením a věc vrátil prvnímu soudu k novému jednání a rozhodnutí. Podle odůvodnění rozhodnutí krajského soudu došlo ke zrušení rozsudku první stolice z toho důvodu, že je tu spor mezi znalci žalobce, podle nichž byl poškozený uznán invalidním pro následky předmětného úrazu, a mezi znalci ustanovenými soudem, jejichž posudek není ani úplný, takže tento rozpor bude nutno přezkoumat lékařským odborným superarbitriem.
Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané předsedou Nejvyššího soudu, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.
Odůvodnění:
Krajský soud nevzal při svém rozhodnutí zřetel na to, že odpovědnost žalovaného je vyvozována z toho, že tento jako zaměstnanec porušením povinností z pracovního