č. 101/1958 Sb. rozh. obč., Garance

Pronajímatel má ve své operativní správě dům, v němž nájemce obývá byt o třech pokojích a kuchyni s příslušenstvím.

Lidový soud v Jilemnici přivolil k výpovědi z tohoto bytu. Zjistil sice, že nejde o byt při podniku ve smyslu § 1 písm. a) nař. č. 179/1950 Sb., ani o byt při zařízení státní správy, určený pro ubytování zaměstnanců ve smyslu § 1 písm. c) téhož nařízení, shledal však důležitý výpovědní důvod podle § 4 cit. nařízení v tom, že pronajímatel potřebuje byt pro ředitele svého závodu, který je ženat, otcem tří dětí a dojíždí do svého pracoviště.

Krajský soud v Liberci změnil rozsudek lidového soudu tak, že návrh na přivolení k výpovědi zamítl, poněvadž došel k závěru, že náležitosti všeobecného výpovědního důvodu nejsou splněny.

Nejvyšší soud rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona podané generálním prokurátorem, že rozhodnutím krajského soudu byl porušen zákon.

Oba soudy správně vycházely z toho, že nejsou dány podmínky výpovědního důvodu podle § 1 písm. a) ani podle § 1 písm. c) nař. č. 179/1950 Sb. Krajský soud správně vyložil i podstatu tzv. všeobecného výpovědního důvodu podle § 4 cit. nařízení a jeho poměr k výpovědním důvodům zvláštním uvedeným v §§ 1–3 cit. nařízení. Pochybil však při jeho použití na konkrétní případ v závěrech, k nimž při použití jednotlivých – jinak správných – zásad dospěl a to zčásti i v důsledku toho, že pro spolehlivé posouzení celého případu si nezjednal dostatečný skutkový podklad.

Je pravda, že potřeba ubytovat zaměstnance v bytě, který není bytem podnikovým nebo bytem zřízeným v budově zařízení státní správy a určeným pro ubytování zaměstnanců ve smyslu § 1 písm. a), pokud se týče písm. c) nař. č. 179/1950 Sb., nemůže sama o sobě zakládat všeobecný výpovědní důvod podle § 4 cit. nařízení, když tato potřeba, a to dokonce jen potřeba nezbytná, je zákonem respektována jako zvláštní výpovědní důvod právě jen za další podmínky, která v tomto případě chybí. Je správné i to, že tento nedostatek musí být vyvážen jinými okolnostmi ohledu zasluhujícími, které spolu s potřebou, kterou chrání tyto zvláštní výpovědní důvody, se rovnají co do důležitosti některému z výpovědních důvodů uvedených v §§ 1–3 cit. nařízení.

Tím však není řečeno, že mimořádná intensita této potřeby by nemohla být v konkrétním případě takovou okolností, jež by buď sama nebo ve spojení s dalšími okolnostmi mohla vyvážit řečený nedostatek. V tom směru krajský soud náležitě nezvážil tvrzení vypovídající strany, že J. Š., ředitel lesního závodu Harrachov, který má být ve vypovídaném bytě ubytován, je nucen bydlet již od r. 1953 odloučeně od rodiny, která bydlí v Lázních Bělohrade, a nezkoumal ani, zda důležitost jeho funkce nevyžaduje, aby bydlel v blízkosti závodu, jehož je ředitelem. Nechal nepovšimnuto i to, co navrhovatel tvrdil o celkové potřebě bytů pro své zaměstnance, z nichž dojíždějí do práce v lesním závodě hlavní inženýr, referent přidružené výroby, vedoucí údržbárny,…