Input:

R 10/1964 (tr.); Zvlášť nebezpečný recidivista Garance

č. 10/1964 Sb. rozh. tr.
Jestliže pachatel soustavně páchá úmyslné trestné činy téže povahy i po dovršení osmnácti roků, ač byl již dříve třikrát potrestán nepodmíněným trestem odnětí svobody, lze jej považovat za zvlášť nebezpečného recidivistu.
Pojem "vícekráte potrestán" nutno v těchto případech vykládat tak, že pachatel musí být pro trestné činy téže povahy již dříve nejméně třikrát potrestán.
U pojmu "trestné činy stejné povahy" je třeba přihlížet k chráněnému objektu, předmětu útoku i k motivu trestné činnosti.
(Rozhodnutí Nejvyššího soudu z 13. července 1963 - 4 Tz 28/63)
Pravomocným rozsudkem okresního soudu v Děčíně ze dne 28. 1. 1963 sp. zn. 2 T 10/63 byl obžalovaný uznán vinným pětinásobným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., trojnásobným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestným činem rozkrádání majetku v soc. vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák., trestným činem výtržnictví podle § 202 tr. zák. a trestným činem příživnictví podle § 203 tr. zák. s tím, že této trestné činnosti se dopustil jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 písm. b) tr. zák. a byl odsouzen podle § 132 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 a § 42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 5 roků s uložením povinnosti nahradit poškozeným škodu, kterou trestnou činností způsobil.
Nejvyšší soud ke stížnosti pro porušení zákona tento rozsudek zrušil a okresnímu soudu v Děčíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Z odůvodnění:
Okresní soud pokud označil obžalovaného za zvlášť nebezpečného recidivistu ve smyslu § 41 písm. b) tr. zák., odůvodnil tento postup tím, že se obžalovaný dopustil shora uvedené trestné činnosti, ač byl již od roku 1958 do roku 1960 pro trestnou činnost stejného druhu třikrát trestán. Tento závěr okresního soudu je však nejen nesprávný, ale je v rozporu s objektivními skutečnostmi, které jsou patrny ze spisů a které se týkají předchozích odsouzení obžalovaného.
Obžalovaný tehdy ještě jako mladistvý byl pravomocným rozsudkem býv. lidového soudu trestního v Praze ze dne 11. 12. 1958 sp. zn. 1 T 399/58 odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 1 rok za trestné činy příživnictví podle § 188a a pohlavního styku s osobou téhož pohlaví podle § 241 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. z r. 1950 a přestupek proti ochraně občanského soužití podle § 127 tr. zák. spr. Trest odnětí svobody si obžalovaný odpykal.
Rozsudkem okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 6. 1960 sp. zn. 4 T 37/60 ve znění rozsudku krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 7. 1960 sp. zn. 4 To 102/60 byl obžalovaný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 1 rok za trestný čin ohrožení mravní výchovy mládeže, podle § 215 tr. zák. z r. 1950. Trest odnětí svobody si obžalovaný rovněž odpykal.
Pravomocným rozsudkem okresního soudu v Děčíně ze dne 4. 7. 1960 sp. zn. 4 T 42/60 byl obžalovaný odsouzen k trestu odnětí svobody na 1 rok nepodmíněně, který je dodatkovým trestem k trestu uloženému jmenovanému předchozím rozsudkem téhož soudu ze dne 17. 6. 1960 sp. zn. 4 T 37/60, za trestné činy příživnictví, dvojnásobnou krádež a rozkrádání