R 1/1966; Příspěvek na výživu rozvedeného manžela Garance

Okresní soud v Teplicích zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném placení příspěvku na výživu po rozvodu manželství. První soud opřel své rozhodnutí o názor, že při výdělku, kterého žalobkyně dociluje po nástupu do zaměstnání od ledna 1965 v částce 320,- Kčs, nelze tvrdit, že by nebyla schopna se sama uživit. Může prý práci zintensivnit a přiměřeně prodloužit pracovní dobu a tím získat další prostředky k výživě.

Krajský soud v Ústí nad Labem změnil rozsudek soudu prvého stupně tak, že vyslovil povinnost žalovaného přispět žalobkyni částkou 200,- Kčs měsíčně.

Žalobkyně se domáhá odvoláním změny napadeného rozhodnutí v tom smyslu, aby jí byl přiznán vyživovací příspěvek od 1. 1. 1965 v částce 200,- Kčs měsíčně. Její nynější výdělek prý nestačí krýt její přiměřenou nutnou výživu.

Ustanovení § 92 zák. o rod. předpokládá k opodstatnění uplatněného nároku, že rozvedený manžel požadující vyživovací příspěvek není s to uspokojit své osobní potřeby.

Bylo proto předním úkolem soudu zajistit si bezpečný podklad pro posouzení otázky, zda a v jakém rozsahu je žalobkyně schopna svým výdělkem uspokojit své potřeby. Odvolací soud vzhledem k názoru prvního soudu a dále k nynějšímu zaměstnání žalobkyně na omezenou pracovní dobu 4 hodin denně jako žehlířky, jakož i vzhledem k námitce žalovaného, že žalobkyně by byla schopna pracovat jako švadlena na celodenní pracovní úvazek, doplnil řízení důkazy o její pracovní způsobilosti. Posudky znalců vyzněly souhlasně v tom, že žalobkyně je schopna vykonávat lehčí práci, duševně a fyzicky nenamáhavou a nenárazovou, při zkrácené pracovní době. Její zdravotní stav odpovídá částečné invaliditě. Nynější její zaměstnání se zkrácenou pracovní dobou na 4 hodiny denně je přiměřené jejímu zdravotnímu stavu. Nemohla by zastávat zaměstnání švadleny (dámské krejčové) s 8hodinovou pracovní dobou.

Na základě uvedeného zjištění dospěl odvolací soud k názoru, že výdělečné…